Čarodějnicí

4. října 2018 v 21:17 |  2018bART
Koukala jsem na ohen skrze oci nekoho, kdo hledel na ohen.
Ten nekdo pak zavrel oci.
A pritom se stacilo podivat doprava.


Byla jsem kourem. Byla jsem ohnem.
Dychala jsem svou podstatu.
Dychala jsem sebe.
Byla se mnou smrt. Tak jako vzdy. Jen ted jsem ji neprehlizela. Pro oci obcas nevidena.
Jake to je byt upalovanou čarodějnicí. Takovou která je v propojeni s Jedním.
Citila jsem v tom oslavu. Moment, kdy se vse prijme a spoji
Ten okamzik, kdy se v plameni vraci zpet.
Beze strachu. Oslavou.


Utichala jsem.
Tise nechala mizet sebe. Svuj dech.
Prestavala existovat.
A v teto chvili jsem citila, jak prestava existovat i tenhle tancici svet kolem. Ten pohyb, ktery tvorime a tancime.
A v ten okamzik neprojeveneho mnou ten tanec zacal znovu intenzivne proudit. Tancila jsem s kourem, byla jsem kourem.
Ucitila jsem... V tom bezcasem tanci. Bozskou podstatu. Projeveni boha v teto forme, kdy vsechno ,co se deje/je je tim nejlepsim, co se muze dit/byt. Bez souzeni. Nechat to sebou projit. Odpustit si. Prijmout. ... A pak se rozpusti vsechny protiklady. Pak splyne vse v jedno. Jako by slo videt do "budoucna", . do toho ocasku,ktery se teprv tvori . ktery nam chysta presne to co potrebujeme.
V ten okamzik citim, ze jsem tu pro to, abych tancila. Ze to je podstatou tohodle projeveni sveta forem.
Protoze pokud se zastavim (jako forma), tak se zastavi i cely vesmir.
Tak uz nebude nic.

Pritomnost . tanec v myti nadobi.
Milovani.



V patek.
Po tom, co jsem pohrbila plcha pod hnijicim parezem.
A po tom, co jsem si oplachla ruce v potoce, co kolem sumel.
Jsem vlhke studene prsty propletala vousy v polibku.

Miluji Tě

 

Milovníci v Ráji zvířat

23. září 2018 v 19:47 |  2018bART
Bolí u srdce a těžko se dýchá.
Žijeme v čase, kdy z lásky zavíráme divoká zvířata do klecí.
A já dnes mohla navštívit jedno schované místo, plné klecí. Plných hoven a hnijících mrtvol. Gulag pro zvířata s láskou opečovávaný. Z lásky stvořený. Koncentrační tábor s hrdostí nazýván Ráj zvířat.

Dnes jsem na vlastní oči viděla, jak málo stačí k tomu, aby si člověk domů pořídil lva, ussurijského tygra, pumu, dinosaura. Jak málo stačí, k tomu tato zvířata legálně nabýt. A jak těžce nekontrolované tyto chovy jsou. Jak se nikdo nestará. Jak je stát v chovu těchto citesových ohrožených zvířat nejedná.
Chápu, že když si někdo pořídí domů citesového papouška, že mu nebude co pár měsíců klepat na dvěře veterinární kontrola, či jiné státní orgány, které by na chov našich zvířat dohlížely.
Ale jak se to může dít se zvířaty jako je například tygr? Sama si tu zním jako druhový diskriminant. Ale přece jen se jedná o opravdu velké zvíře, které je velice nákladné a náročné na chov. Zvíře, které vás v nepozornosti může kdykoliv zabít. Zvíře, které se pohybuje v teritoriu o 3000km2 a někdo, kdo se označuje jako "milovník zvířat" ho s láskou zavře a "opečovává" v kleci o pár desítek metrů čtverečních. Ano, existují nějaké předepsané parmetry, jak by měla ubikace pro tahle zvířata vypadat a jaké minimální rozměry měla mít. A ano, před tím, než do ní zvíře vůbec ubytujete, tak vám státní orgány musí tuto ubikaci schválit. ... ale dál?
Dnes jsem na vlastní oči viděla jak je toto "dál" neošetřené. Po tom, co si zvíře vesele přivezete, už se nikdo nestará, jak se o něj staráte, jestli má správnou výživu, zajištěnou veterinární péči a alespoň základy welfare. Už můžete cokoliv. Dokud to někdo neuvidí. ...

Dnes jsem viděla desítky zvířat žijících v hnoji, v hromadách hoven, s hnijícími zbytky mrtvol v klecích, znečištěnou vodou. Viděla jsem dikobrazi v kobce na seně, které už se senu dávno nepodobalo. hnědočerný podmáčený hnůj ve ktérém ležely zbytky ovoce a dva ušmudlaní dikobrazi hledící malým otvorem na mne. Viděla jsem pumy, lišku kapskou, mývaly, dinga, .... žijící ve výbězích plných hoven, neodklizených po věky, a znečištěnou pitnou vodou. Viděla jsem krkavce v kleci, kde mohl sotva roztáhnout křídla. Viděla jsem voliéru s býložravými ptáky, kde ležela půlka hnijící slepice. Viděla jsem nervozni usurijskou tygřici před porodem, která ležela v ubikaci na betonu vedle hromady infekčních hnijících zbytků slepic. Viděla jsem zachráněné čápy, které vyvedly mladé. A viděla jsem i jedno z mládat, které si milovník zvířat chtěl ponechat a tak ho "vykloubkoval" - tzn, odstranil v mládí prstový konec křídla. Viděla jsem mládě lva. Lvici, která nemohla téměř chodit, kdy milovník komentoval "to ona rychle vyrostla. musíme ji nechat udělat krev. rychle vyrostla. musime udělat krev." ... když jsem se ptala na to, jestli vůbec a jak třeba probíhá očkování. bylo mi řečeno, že léky milovník dostává od veterináře, ty injekčně vpraví do jednodenního kuřete a to zvířeti podá. Nejsem doktor, veterinář, ... ale něco tu nesedí.

Viděla jsem spoustu bolesti . A přišla bolest do mě. Hlavně po té, co jsme místo opouštěli. V době návštěvy jsem se zdržovala hysterie, která by tu ničemu nepomohla. Já věřím, že Milovník zvířata opravdu miluje. Ale bohužel už nevidí, to co dělá.
Už to, že zavřeme divoké zvíře do klece, je zločin. Ale zavřít je do klece a týrat svou láskou, .... On to nevidí. A dle všeho to nestačilo ani kontrolám.
Krásná majestátní zvířata v klecích všech milovníků. I mě.
My milovníci a naše ega. Potřeba vlastnit.
Proč? Proč je zavíráme do klecí?

A pak se jednou za čas objeví místo, jako je toto.

Goldy

nechci tu jen hanit. Milovník opravdu zvířata miluje a některá i (bohužel minimum) měla obstojné podmínky k žití. Snaží se tím svým způsobem. Vkládá do toho srdce. Ale ne dostatečným způsobem pro ta zvířata.

tak... a teď se jdu pokusit sehnat veterináře přes šelmy ze zoo, o kterého mne požádal.
a... pokusit se usnout.... zítra
Marek a Stuttgart <3

Ztrácení

21. září 2018 v 22:12 |  2018bART
Udalo se toho za posledni mesice tolik. Pro to co jsem zazila behem me letni hippie cesty jsem ani nenasla slova, abych to sem mohla napsat. Nowhere. Pane.
Uvnitr me to tak moc otevrelo. Nechalo me to znovu se najit. Nechalo me to zpivat, tancit. Z kazdeho pohybu a slova delat umeni a oslavu zivota. Takovy prirozeny proces. Takova cista nadhera a umeni byti.

Z meho hippie zivota jsem pak z hodiny na hodinu skocila do zivota studenta pripravujiciho se na opravny pokus statnic. V prvnich minutach ,kdy jsem dorazila do Brna jsem se s myma chlupatyma nohama, kovbojskyma botama a krosnou vydala na koncert Alt-J. Spolecnost mi delal Lego Pan s jeho schopnosti navracet se do pritomnosti a tancit zivot. V shluku lidi. Stojim. Chci se hybat. Ale kolem jen pichlave krabice. Kazdy sam za sebe ztracen v tom cem nas od mala krmi. Oddeleni lide.

Z koncertu jsem si odnesla trsatko a prvni tyden zavrena nad ucenim v kobce jsem stale tancila. Druhy tyden zavrena v kobce sebral trochu tance. Cim vic jsem toho vedela, tim min sem toho vedela. Treti tydenn me zacal brat zpet.
Zacala jsem se ztracet po te dlouhe dobe bez slunicka. Z toho rychleho extremniho prechodu.. Utekla jsem na tyden k Markovi do liberce. Nezazil me nejsvetlejsi dny. A ja mu moc dekuji ze tu byl pro me. Jeho pritomnost leci.
Den pred statnicemi jsem jela z liberce domu. Tentokrat jsem misto stopu jela autobusem, abych se mohla ucit. ... Neucila jsem se. A prislo ke me neco krasneho a osvobozujiciho.

Po tech tydnech stresu a vnitrniho neklidu prislo uvedomeni. Uvedomeni si sebe same a iluze kterou jsem stvorila a ve kterou jsem uverila. V tu chvili se ve me rozhostil klid, zacla jsem se citit a znovu uvedomovat.
Nebylo dulezite co anjak bude , co a jak dopadne, nebyl duvod ke stresu. Neexistoval. Byla jen pritomnost a ja si uvedomila jak jsem se v poslednich tydnech zila v budoucnosti, jak jsem nechala vytratit pritomnost. Tahle ma iluze budoucnosti me svazovala, stres pro neco co existuje jen v me hlave. Prestala jsem si uzivat kazdodenni vsednosti, drobnosti. Prehlizela jsem a snazila se videt neco co neexistuje.

Ve chvili co jsem se probudila do pritomnosti ke me prisel Klid. Vratila jsem se zpet a znovu jsem si zacala uzivat a prozivat tu cestu, nikoliv cil. Od te chvile nezalezelo na tom co bude a co a jak dopadne. Prestalo to byt dulezite. Byla jsem zpet v procesu, ktery prinasi ten prirozeny tanec byti.

Toto uvedomeni se mnou prirozene zustalo nekolik dni. ... U Marka jsem si uvedomila jak moc jsme si v me biorodine cizi. Ze si nepamatuju,kdy jsem naposled objala mamu. Dokonce si nepamatuji,ze bych kdy vubec objala meho mladsiho brachu. ... A tak jsem to po prijezdu domu udelala radne a poradne a kazdeho pomuchlovala tak abych je nevydesila. Uprimne.
... Nevim co napsat. Laska uzdravuje.

Ten klid a uvedomeni mi zustal i nasledujici den behem statnic a jeste nekolik dni pote. Ten klid a uvedomeni me nechal protancit cele zkousky a verim, ze ikdybych ty statnice dala, byl by ve me stejny klid a krasa stejne jako v me skutecnosti , kdy jsem neprosla. Nebylo to dulezite. Pozorovala jsem ten svuj klid a tancila. ... Jedna ze spoluzacek mi rekla, ze je moc pekny co sebou prinasim, ze tou mou energii udrzuji kolem stav, ktery nedovoli propadat uplne panice, stresu, depresi. ... Na opravnem terminu jsme byli ctyri. Byly to zakerne jatka. Skoro nikdo neprezil. Prosel jen jeden z nas ctyr.

S tancem jsem podala zadost prodekanovi o moznost opravneho terminu. A jelikoz jsem konecne byla skoly prosta, zacala jsem delat veci na ktere nebylo cas cele mesice. Uklid pokoje mi zabral nekolik dni. A porad tu mam spoustu veci,ktere chci poslat dal. Take jsem zacala aktivne resit zapis na VFU

Frederico Albanese - Carousel #3

Nyni mam za sebou prvni tyden VFU. Chaos a anarchie ta skola. Nefunguji to dokonce ani prirodni zakony. Prace pro teoreticky fyziky tohleto misto.
Nahrazovala jsem si tento tyden vsechny predmety z nasedujiciho tydne, jelikoz chci jet v pondeli na tyden s Markem do stuttgartu. Byl to chaoticky tyden. Kdy nikdo nic nevedel, nic nefungovalo, sireny. Skoda ztracet slov. Pro me bude ted umenim a vyzvou najit nq tomto miste harmonii, balanc. Vetsi nez jsem myslela. A to me tesi. Jelikoz jsem dostala to co jsem chtela. .... Nicmene tento prvni tyden jsem nezvladala nejlepe. Prilis mnoho nezvladnuteho stresu, cely tyden jsem byla ve spechu, znovu jsem se zacala ztracet v budoucnosti - musim byt tam a tam, udelat tohle a tohle v tolik a tolik, stihnout toho co nejvic a o tak mit cely seznam restu o jedne strane. Nejak me to stahlo. Otupovalo. Telo se mnou prestalo komunikovat, vzdalovala jsem se od sveta. Netancila jsem.
Po dlouhe dobe se mi stalo, ze ze mne vyzarovalo neco co narezonovalo akorat nekolik zraneni a neschopnost meditace. Ztraceni se v myslenkach.
A dnes to vykulminovalo ve vycerpani, netecnost a velice neprijemny pocit oddelenosti - samoty. ... Tenhle blog miluju . opravdu mi pomaha se sebereflexi, leci. .... Tenhle pocit samoty byl zvlastni. Dlouho jsem jej nezazila. Po dlouhou dobu jsem se citila propojena s tim zivotem kolem. Ale specialne dnes prisel intenzivni sviravy pocit oddelenosti od vnejsiho zivota, ktery jsem predtim pocitovala jako soucast me. Tahle oddelenost se projevila v nemoznost navazani se s lesem a potrebou hledat lidskou pritomnost. Najednou jsem pocitila ,ze nemam opravdu blizkeho pritele (v mem okoli) se kterym bych se v tu chvili mohla vylecit.... Bylo zajimave tady ten muj novy stav pozorovat. Protoze na zaver je to jen ztraceni se v iluzi me hlavy. ...

zajimave pozorovat ceho vseho jsem schopna. Kam az mohu spadnout a kam az se vyhoupnout. Asi to tak ma byt.

Dekuji.

Pred tydnem me vzal kamarad do divadla.mahenovo. prisli jsme pozde. A tak jsme dostali nejlepsi mista v lozi, abychom nerusili hledanim mista v hledisti. Vesmire.
Hra o slecne, co proste chtela jen milovat a chlapovi, co v deliriu umiral na syfilis na prelomu 20.st.
Kdyz padala opona a na jevisti staly dve rady hercu, tak zaclo neco tak nadherneho.

Bourka.

Cely sal zacal tleskat. Cely sal se promenil v teplou brzce podzimni bourku. Kapky padaly a tristily se o listi, o stresni tasky, o chodniky. Padaly a padaly. A ja jsem byla take destem. Kapala jsem a kapala a byla soucasti tehle te nadherne boure. A kapala jsem jeste nejakou chvili po te co boure ustala a sal se vylidnil. Kapala jsem jak zadrzena voda stekajici ponstrese z okapu. Kap kap kap kap.

Jedna z nejkrasnejsich kras za posledni tydny.

Tyhlety zmenene stavy vedomi. Basnik byti. Umemi tancit. Vsechno to je jedno a to same. Milovat.


Ah. Zitra. Potrebuji se vycistit a najit se.
Snad si odpustim a necham se dychat.
Dobrou.

Una Luna - Send a raven north

Za posledni mesic jsem mela par peknych snu.
Jeden byl o Cohen (Mr.Gassoline), kdy jsem navstivila jeho dum. Ten dum se nikdy nezaviral a byl otevreny pro kazdeho kdo byl uvnitr otevreny vejit. Z venku byl obycejny. Zevnitr byl plny lidi, sexu, latexu, vystrednosti, extravagance, rudych sten a bez oken. Kinky doupe, ale Cohen tu nebyl. Chtela jsem si u nej dat behem hitchhackingu sprchu. Kdyz jsem vlezla do temneho liduprosteho sklepa, kde mely byt sprchy, byl tu jeden starsi fyzicky velice nevabny pan a po kazdem boku mel jednu cicinu v sexy sporem kostymku. Sel mi naproti. Velice prirozene jsme spolu navazaly kontakt. V takove zvlastni jednote, jako bychom byly jeden a pritom jsme byly dva. Jen dve ciste a vyprazdnene bytosti, mluvili jsme. Rozprostiral se prijemny klid a v tom se jedna slecna svalila na zem v histerickem zachvatu. Byla nestatstna z toho naseho spojeni, nestastna ze o neco prichazi. ... Vsechno to bylo jen v jeji hlave a ztraceni se ve forme .
Mluvim a koukam do obliceje toho pana. Oblicej plny klidu, byli jsme si rovni. Nebyla jsem samicka a on samecek.
A pa jsem zacala v jeho tvari rozpoznavat Cohenovi rysy. Byl to Cohen.
DOVETEK: Jakoby ten pan byl skutecny Cohen a ten dum jen jedna z masek, her. Cohen uvnitr nadhernou bytosti a na venek se vsemi jeho hravymi alteregy. To byl dum a jeho majitel. Zdani klame. Oci klamou. Koukej srdcem a uvidis. Dekuji ze se nase cesty mohly stretnout a ze jsi mne ukazal moje nevidene souzeni.


Dalsi sen byl o Petru Panovi.
Byli jsme spolu s mymi snovymi prarodici v detske restauraci. Moji prarodice byli krasni, uvnitr stale mladi a hravi. Babi s dedou zalezli ke stolu,ktery byl u velkeho okna. Ten stul nemel zidle, byl v posteli. Babi a deda tu uz lezeli a ja je prelezla, tak abych byla blize k oknu. lehla si vedle nich a Pana stahla k sobe. Ti dva starici byli tak veseli a upovidani. Prinesli nam spagety. Babicka napatlala trochu omacky dedovi na oblicej :D a tak jsem taky vzala omacku ze spaget a zacala s ni malovat Panovi po obliceji. Pan na me koukal ... Pozoroval me ti svym jedinecnym pohledem, ktery se mi slovy tezko popisuje. Nehybny pozorujici usmev ve kterem je kdesi schovana hravost, moudro, pritomnost. Slovy se to popsat neda . neco vyjimecneho. . .. A tak me pozoroval jak ho maluji a me prislo na mysl z nej tu omacku olizat - nic sexualne podtrzenyho, proste jen detska hravost . tahle myslenka mi probehla hlavou, prinesla mi usmev , ale rekla jsem si ze nebudu Pana oblizovat pred babickou.


Dekuji,ze jste za mnou prisli.
 


Dýchat

4. září 2018 v 13:57 |  2018bART
Asi bych se mela nechat ztratit.
Proto abych mohla ztratit.
Iluze ztraty.
A pak se znovu nechat najit.

Bob Moses - far from the tree

A kdyz umru jeste pred myslenkou, iluzi ztraty .
Tak se uz nebudu muset nechat nachazet.
Hledani nebude existovat.
Vsechno jen bude.
Vsechno jen je.
A i tohle jsou jen slova.

Muzu meditovat a soustredit se na svuj dech hodiny.
Ale existuje jen jeden nadech a vydech.
Zadny ktery jim predchazi nebo nasleduje neexistuje. Je iluzi.

Mozna prijdu na svou radost z netopyru az ve chvili, kdy se prestanu ptat. A necham se rozplynout. Stanu se netopyrem, mravencem i kamenem.

Kde jsi byla celý můj život

21. srpna 2018 v 14:18 |  2018bART
Kde jsi byla celý můj život

Potřebuji tě.
Já tě potřebuji.

Chtěl bych se ti vyznát.
Chtěl bych ti něco vyznat.
To co si lidé vyznávají. To co cítí. To co k sobě navzájem cítí. K životu. To...


Joep Beving - Ab Obo


Moje fascinace časem.
Přišla jsem na blabla. Minulost a budoucnost neexistuje. Nebát se smrti. Ale kdybych si mohla vybrat, zvolila bych pokračování ve hře.
Hraju.
Joep Beving.

Jonathan Bree - You're So Cool


Přemýšlela jsem o svém strachu.
Proč tě nedokážu políbit. Intenzivní.
Miluji tě.
Tohleto spojení je tak intenzivní.
Nezaloženo na samičkosamčím.
Ale bytí dvou bytostí.
Jak tohle může existovat?
Přesahuje člověka a zároveň je člověčí.
Kde se tyhlety zázraky berou?

Došla jsem k závěru, že můj strach je nesmyslný.

Ale ač jsem k tomuto závěru došla. Strach nezmizel.

Slunce, Miluji Tě. Naučil jsi mne tolik o lásce. ... a stále učíš a naplňuješ.... Nezáleží co se v čase stane, kam naše cesty budou směřovat. Já tě budu milovat a budu za tebe šťastná za každou cestu, kterou si vybereš srdcem. Ikdyby jsi se rozhodl pořídit silikonovou manželku, dvě děti, papírový bišonky a vzít si hypotéku na barák v austrálii.
Tvoje štěstí mě plní krásou. Tvoje úsměvy. Tvůj Život uvnitř.

Na Samsáře jsi mne poprvé zabolel. Ze strachu o tebe.
Bylo tozvláštní, nové a nečekané.
Uvnitř mne jsi do té doby byl vždy Sluncem.

Já vím, že tohle teď musí být. Že si tím musíš projít. Je to tvoje volba.
I tak mě bolí a mám strach. Na Samsáře, jako by jsi ... nebyla jsem schopna, to co jsi vyzařoval, doteď popsat slovy ... Plácání po povrchu. Hledání. Hledání. Ztrácení. Hledání.
Bylo to pro mne těžko uchopitelné. Jak tohle můžeš po tom všem prožívat.
Jak nemůžeš intenzivně cítit tu "toslovoneexistuje", lásku, bytí, bla bla... Jak se to stane? Možná, že jsi ji ještě naplno neprocítil. Jinak by tě neopouštěla. Něco co je tvou podstatou tě nemůže opustit. Stačí to "najít". Opravdu procítit.

I já mám své špatné dny. Když je doháním do extrémů (momentálně dokončování školy).
Ale i přesto ve mě nemůže vykrystalizovat to co jsem cítila z tebe.
Kdo ví. Možná se pletu.
Je to jen chaotický popis toho, co v jednu chvili bylo ve mně.

Jako by jsi věděl, ale necítil. Teoretik

Jak by tě jinak mohlo napadnout hrát si s korporátem, lidma, tím, že se zabiješ v práci. ... Není to taky jen hra ega?
Co hledáš?

Proč hledáš?

Massive Attack, Ghostpoet - Come Near Me


Připomnělo mi to trochu Alexe. Kolik on toho ví. Jakýma sračkama si prošel. Kolik má v sobě teorie. Ale i přes to všechno je uvnitř neklidný. Je v pasti myšlenek.
Když se mu dívám do tváře, vidím procesy. A procesy za procesy. A ztrácení se mezi tím vším. Neklid.
Ví.
Ale co to znamená vědět?
Myšlenky.
A přeanalyzovávání.

Nezná ticho. vnitřní chaos.

Umí pojmenovat. Umí říct, co vidí. Popsat to slovy. ... Iluze.
Zahlcenvší iluzemi. Kdy není prostor pro nic jiného.

... Příště to zkusíme znovu, Alexi.


Broadcast - Tender Buttons (album)


včerejší MHD Tinder a jedna stará fotka, co jsem včera našla. udělala mi radost :)



Slunička

14. srpna 2018 v 3:37 |  2018bART

Marek to řekl moc pěkně.
- Protože ty vidíš věci, co ostatní vidí jen na drogách.

Radical selfexpression.

Jeden z příběhů. Byla jsem se stromem. S kůrou. S housenkou. S tlejícím dřevem. Lišejníkem.
Přišla ke mě slečna. Krásná, krásně starostlivá, s otákou "are you okay?" a jestli nepotřebuji pomoci.

Poděkovala jsem ji za optání a za péči, kterou dává. Takových nelhostejných jako je ona je třeba více.

Stává se mi to často. ... A pozoruji, jak často sebe sama krotím a přizpůsobuji své chování "normám", téhle iluzi, s ohledem na ostatní.
součástí bubliny. nechci se oddělovat. separovat. soudit.
je to tak jak to je

....


Po měsíci a půl "doma". Vedle klávesnice mi sedí Petr Pan. Kouká na mě těma svýma pihovatýma očima. Připomíná mi přítomnost. Lásku a iluze. ...
Jsem teď a tady. Stejné místo. Avšak pohnuté časem. Na zahradě leží na zemi seschlá třešeň. Mrtvá, odešlá. Ten strom jsem uvnitř cítila tak moc. Byl mým dobrým přítelem. Nacházela jsem se v něm. ... Vidět ho v koloběhu života a smrti ... Zprvu uvnitř zabolel a pořád jej uvnitř nějak cítím. Ale na druhou stranu, snažím se příjmout jeho odchod takový jaký je. Není důvod cítit uvnitř bolest. Ale i tak ten kámen na hrudník přišel. Ztěžknul. ... Můj přítel se provinil tím, že byl. Tím že dýchal a rostl. Tím, že se nechal znásilňovat člověkem. A s překvapením, ani člověk nebyl s člověčím výtvorem spokojen. A tak byl odsouzen slovy a iluzemi. Dostal nálepky o tom jaký je a jaký není. Člověčí nálepky. ... A tak jej chorá mysl složila k zemi. Umlčela.
Děkuji ti příteli. Za to že jsi tu byl. A za to, že mě i teď učíš najít v srdci klid. Přijímat. A odpouštět.
Děkuji.

Vedle místa, kde teď leží už jen pařez mého přítele, leží hrob. S náhrobkem. Lenka. Babička odešla a já jsem hrdá na svého bratra. Na to s jakou starostlivostí a pečlivostí o ní pečoval. Bez něj by se nedožila tak požehnaného věku. ... Má v sobě cit. Spoustu citu. Není lhostejný. ... Ať už je jakýkoliv. Uvnitř je krásný.

Máma je mámou. Je tady a jiná nebude. Minulý týden jsem ji hodně pocítila při holotropním dýchání. Její nynější bolest, kterou vláčí časem. A její lásku. Nekonečnou lásku, když jsem ještě plavala v ní. Intenzivní.

Táta mi pověděl další psí příhodu. O Ťapce? O tom jak málo psů má hrob na naší zahradě. A o tom, jak si vyměňovali psy se sousedem. Se slovy "nejsme hovada. jsme přeci kulturní lidi. nebudu jíst vlastního psa.". Což máma doplnila poznámkou, že psa nikdy nejedla.... A tak jsme si na ni ukázali prstem za její druhovou diskriminaci.

....

Avokáda... Po celých měsících čekaní, jsem odhrnula záclonu. A na parapetu, kde se celé měsíce tiše připravovaly semínka, na mě vykoukly první rostlinky. První zelené listy. Má první avokáda. Při tom pohledu na ně jsem si připadala jak cestovatel časem a máma. Hřejivo. ... Na dalším parapetu mi vyrašily též první rostlinky ze semínek ovoce, jehož název se mi ztratil někde v hlavě. Chlupaté lístky mě uvnitř malují. Prosté vzpomínky a prožitky.

Moje hra na Boha. ... Moje malé akvárium na parapetu. Bez filtrace, na přímém slunci v horkých dnech, plné řas, šneků a krevetek.... Zvládli to bez mé přítomnosti měsíc a půl. Naživu a prosperující. ... Tolik jemné práce a citu tohle království na jeho počátku potřebovalo. A teď. Moje dítě vyrostlo a osamostatnilo se. Nyní téměř nepotřebuje mé zásahy. Jsem jeho pozorovatelem.

....



Kurup - Joeira
Umoja - Umboweti


Petr Pan na mě pořád kouká. Odbíhám od učení na SZZ a obhajoby. 22 dní.
Ještě pořád jsem se neprobrala. Ještě pořád lítám.
Je to tak zvláštní. Spát v posteli. ...

DWIG - Orange Evening

Lusine - Just A Cloud

El Búho - Xica Xica

v říši divů. Meskalito

28. května 2018 v 10:01 |  2018bART
za dva týdny státnice. neučím se. rostu. neumím se vracet v čase. nechci se vracet v čase. budoucnost je iluze. čas je iluze.
a tak tu jsem.
teď a tady.
ještě né úplně.
ale kdykoliv tu jsem.
rozpouštím se a rozplývám.

před třemi týdny jsem odevzdala bakalářku.
až tak rituálně.
nechala jsem si ji na osmou ráno tisknout a dopoledne strávila s babičkou v zahradnictví.
bylo to zvláštní. byla jsem včelou. a byla jsem high. tolik barev a vůní. těch květů..... hlavně ty barvy byly tolik intenzivní. připadala jsem si jak na drogách. včelou v rauši. kočkou na sněhokajnu.
držela jsem zrovna v ruce jeden kaktus a usmála se dovnitř. vypadal jak peyotl.
koukám na štítek. Lophophora williamsii. byl to peyotl.
měli tu ještě jeden. a tak jsem Meskalitovi vzala bratříčka.

na studijní oddělení jsem si tak nesla dvě bakalářky, dva peyotly... deset minut před zavřením studijního jsem položila ty dvě bakalářky na pult. padala vyčerpáním a dehydratací,... dýchala. nemohla dýchat. zvracela....a znovu zvracela... pak už jsem jen nechala mluvit saniťáka. nadával, že nejím maso.
všechny ty týdny beze spánku a nevyrovnanosti jsem tu nechala, jakmile jsem ty dvě páce položila na pult a za každou práci se vyčistila. pak už se mnou odcházely jen ty dva peyotly, Meskalito.

pár dní na to jsem se nechala zmizet na čtyři dny ve stuttgartu. moc sexu. moc, moc. vlastně jsme neopustili byt s vyjímkou chvíle, kdy došli jednorožci.
Bylo zvláštní pozorovat se. svoje tělo. jak se chová.... byla jsem v klidovém režimu celé měsíce. po kterých jsem se najednou dostala do takového drajvu, že jsem ještě tři dny po příjezdu domů byla jak posedlá. neovladatelná. ... cítila jsem, že se nemám pod kontrolou. že s tím neumím pracovat. s touhle "energií navíc"....
do toho jsem ihned po příjezdu do brna měla směnu na pláži. bylo zamračeno, zima a pršelo. nebylo tedy komu míchat drinky a tak jsme všechny drinky z lístku museli namíchat a vypít sami...
alkohol mi nedělá dobře. né že bych měla problémy s kocovinou. spíše cítím, jak mě uvnitř "ochuzuje" a jsem zranitelnější - náchylnější k "poklesu". občas pak uvnitř můžu cítit i emoce, které už skoro nepoznávám. tohle se mi nepopisuje dobře. každopádně když už jsem v opilém stavu, tak se necitím "svá". není mi libí tenhle stav útlumu...
opíjení se je opravdu dobré jen proto, aby člověk utekl.....sám před sebou. světem...
nějak se mi asociuje sen, který jsem měla před rokem. Kdy jsem existovala v realitě, kde byla škála toho co vnímat a cítit tak úzká a tak šedá....
v útery měl koncert bonobo. praha. kamarád mě před tím protáhl na degustační vinný festival. Byla to zábava. dostat se do téhle sorty lidí. Hádám, že jsme tam byli nejmladší. Zaškatulkováni jsme byli do sekce "možná to pozná bílý a červený" a do podsekce "nemám tušení jak se sem dostali", hned vedle podškatulky "paničky si šly vyrazit z kopýtka".
Svět vinařů by se dal přirovnat ke světě mykologů. Líbí se mi jak vinaři a mykologové přijímají vjemy všemi smysly a jak barvitě dokážou popisovat chutě, vůně, tvary ... a líbilo se mi, že už jsem po těch dvou hodinách byla schopna sama rozpoznávat jednotlivé malby. to mě těšilo.... side effect byla opilost... z té jsem se dostávala ještě dva dny. živí ego. umrtvuje. ... hádám, že to bylo na dlouho naposled, co jsem pila alkohol. ... na vinný festival už jedině s plyvátkem.

Os Tincoãs - Deixa A Gira Girar (j g b edit)

přemýšlela jsem nad svými "halucinacemi" z vánoc.
přemýšlela jsem nad tím zavřít dveře, a nechat se zmizet. vracet se dopředu
přemýšlela jsem nad tím nepřemýšlet

jdu se zanášet přípravou na zkoušku z kvartéru

sběrač

5. května 2018 v 11:44 |  2018bART
sesbírat svoje zbytky. pohledat kousky rozptýlené v okolí. začít je lepit.
moje tělo už fyzicky nezvládá. už druhým dnem se mi chce jen zvracet. a nenakope mě ani dvojnásobná dávka MM s macou. ta by mě za normálních okolností nakopala na dva dny. ale dnes v noci jsem po ní usla jak miminko. potřebuji začít dýchat, zhluboka, a normálně spát. dnes v noci jsem se procházela po hraně, za kterou se už asi nedá dál jít, pokud si chci zachovat fyzické zdraví.
Takže adieu. Zkusím tu diskuzi alespoň odfláknout (ikdyž nejsem si jista, jestli je to ještě v mých možnostech) a pošlu mail vedoucímu. Nějak už to dopadne... hlavně se znovu naučit dýchat. Už moc dlouho jsem přehlížela svoje tělo.


Fuck et al. (2018)

1. května 2018 v 11:09 |  2018bART
bejby má už skoro 80 stran. dovršil 100 citací. a jeho máma za poslední týden zhubla dvě kila a zablokovala si lopatku.
Vypadám jak Dobby. dokonce mám i ten kůl hábit jako on. jen víc špinavý.
kvavé škrábance a červené oči.
to že jsem zapomněla, jak vypadá slunce, je jedna věc.
to že jsem téměř zapomněla, jak vypadá postel, druhá.

právě jsem přišla z ráje v podobě osmnáctihodinového spánku.
odpadla jsem po té, co jsem 24 hodin psala bejby.
Do Poděkování musím uvést velké díky firmě MADMONQ a kouzlům přírody v podobě Maca, a dalším zázrakům

Bonobo - Bambro Koyo Ganda

... ještě pořád jsem nedarovala druhý lístek. :)) - 22/5 praha

If the Chinaman don't come back i think i'll die

29. dubna 2018 v 15:21 |  2018bART


stejně mě to nedá klidu.
můj mozek přehlcený pakomáry baží po aktivitě v jiných sférách (stále egobrainwash).
To mě nutí myslet na pokračování v mých studiích, a rozvoji mimo studia.
Cítím, že mě vysoká může i nadále hodně obohatit. Ale už né více, než má práce na mě samé mimo školu.
ikdyž. i pobyt na škole má svůj aspekt v osobním rozvoji. mám na mysli hlavně MU, kde jsou na mne kladeny vysoké nároky a vystavuje mě občas i extrémním situácím, které mě tolik učí i o mě samé.
nejsem hladová?

neměla bych se "uklidnit" a zkusit se rozvíjet i mimo školu?

ale co když je právě škola, to co bych si teď měla prožít.
na druhou stranu se z toho nemůžu zbavit nekomfortního dojmu, že je tu někde schované nějaké očekávání, příležitosti budoucnosti, long-term myšlení, že mi to může "usnadnit" a otevřít některé dveře pro to ve společnosti něco dělat.


na závěr. všechen ten průjem co tu píšu, se rodí jen díky mé nestabilní, myšlenkami přehlcené, hlavě. Sama vím a cítím, že jakmile se zastavím a utiším, tak vše bude jasné.

Zajímavé se pozorovat.


opravdové problémy....
The Gaylords - Chow Mein

Další články


Kam dál