Červenec 2016

science-fiction

28. července 2016 v 22:17 2016bART

chci se šlechtit. a jestli něco opravdu vím, tak to že práce a peníze opravdu nešlechtí (práce tak jak ji známe, v těchto končinách, co má s růstem pramálo společného. nechci se honit za penězi.

mám příjemnoucné pocity. že bych mohla ukrajovat a rozdávat, ale na druhou stranu je kolem tak tísnivo z fikce všedních dní. nejraději bych utekla do lesa za zvířátky (kéž tak pozorovat pipulky v JA) a žrala kořínky. to je můj sen. někam od konzumu.
toliko lidi se tu navzájem táhne do sraček a ne..... vlastně škoda plýtvat slovy na ohavnostech. stačí když shrnu jediným : FIKCE. Nežijeme ve skutečném, tom pravém světě. otupené smysly, mysl, srdce.

a co bude nyní. co přijde dál? jsem zvědavá. chci do Peru. nikam neutíkám...



v rohu postele se mi mlátí můra. prší. nechce se mi zítra vstávat v jet do labu piplat se s fosíliemi pakomárů...

Snový.. zn. červená

17. července 2016 v 17:12 2016bART

... červenám se.
stále.


SO
už třetím dnem si pamatuji sny. ráno si je vždy rekapituluji. jeden z nich stál i za zapsání, ale po ránu nemám čas pomale ani na rozlepení očí, natož pak nějaké vypisování. snad se zadaří zítra.

NE
včera se mi ve snu poprvé objevila Luj.
sen:, jarin s michalou mě zatáhli do nějaké věhlasné čajky. byla snad na tři patra, všude hromada drobných zákoutí, chodbiček, dřevěných schodištěk, hlava na hlavě, mraky kouře. nebylo mi tam z toho prostředí zrovna hej, ale nebrbrala jsem. Když jsme se prodrali davem a vystáli nekonečný zástup na schodišti, dostali jsme se do obrovské místnosti, přes kterou skrze hustý kouř šlo jen těžko vidět. všude dřevěný nábytek. zašlé koberce, polštáře, a drobná okýnka, která propouštěla kouřem kužely světla. nevidím do obličejů všech těch lidí, ani nechci. je tu těsno.... když už konečně najdeme volné místo, vidím starého šedivého dědka (avšak stále při sile), jak vstupuje do místnosti. dveřmi za ním proniká ostré světlo dne. popošel neviděn tak deset metrů davem a vrátil se zpět ke dveřím. prohodil slova, která si již nepamatuji, ale všichni je slyšeli. ticho. a všichni věděli, že to jsou filcky (je to sen, takže... :D nikdo se mě neptejte proč zrovna filcky a proč takové absurdnosti)... v následujících vteřinách se zdekovala značná část osazenstva. mizeli z místností, ze schodišť, ze dveří, celými zástupy. i my jsme byli na odchodu, ale když se prostory tak příjemně vylidnily, tak jsme se rozhodli zůstat a usadit se v přízemí. drobná slečna nám donesla domácí limonadu/pivo, kterou tu ve spěchu lidé nechávali... přemýšlela jsem proč všichni odcházeli, pohybujíc o tom, že by se snad nikdo neholil


další část snu si vybavuji špatně. což mě docela mrzí. byla zajímavá, narozdíl od té první :D.. figurovala zde sova, Vrána, ptačí budka. vybavuji si jen tu mrtvolu vrány, černý chuchvalec peří pod budkou. někdo ji v tu chvíli zabil - člověk. na budce seděla sova. Kalous.


ČT :
nejkrásnější. před chvílí jsem dorazila do tábora z '' výletu '' s Lukášem. vzal mě na chatu, kterou prodali a o které mluví a lituje co jsme se potkali.... ode dneška lituji i já. nejpohádkovější místo, u splavu. Na takové místo bych se z fleku odstěhovala a to i přesto, že koupelnu tvoří jen latrína, která je za potokem po lávce :D... zhmotnění ráje.
... líbí se mi, že mě Lukáš bere na taková místa, kde má tolik krásných vzpomínek. tam kde se cítí dobře. že se cítí dobře se mnou. držel mě za ruku.
než jsme se vůbec vydali k chatě, projeli jsme se na rozhlednu. po dnešku si musím '' do deníčku'' zapsat nové místo. moje první milování na rozhledně :D... tak akorát nám to vyšlo, než k ní přijeli nějací tuc tuc chlapci... v pondělí jsme se zas milovali uprostřed obilí, na travnatém plácku před '' lesní školkou pro děti '', :D... no co na to říct. nemám já se nádherně? :D

sny si po ránu rekapituluji. a jediný co stál za zapsání jsem, jak na sviňu, zapomněla. ten dnešní byl podobně debilní jak ten výše uvedený a další hovadinu vypisovat nemám chuť. jediné z čeho mám opravdu fajn pocit je Luj, která mi dělala příjemnou společnost během snění.

déšť venku čistí vzduch. děkuji za největší dar a to ten, že mohu dýchat.
miluju
PS: během hlášení večerky jsem byla '' kouřit '' s Polhošema za táborem. máme tu tak fajnové cigány a tolik rasistických křesťanů... tolik špíny na cigány neuslyšíte nikde jinde. je mi z toho zle. Pan Ježíšek by si tu chamrať měl srovnat.... fanatici

písnička co mi zní hlavou je nádherná,.. , ale příliš smutná... a tak: RANDOM CIMRMAN


SO
zítra konečně domů. za mými zanedbanými zvířátky. najít šneka, pomuchlovat nové hadice (12. jsem si dovezla svoje vysněné leucistní obsoletky. samečka jsem pojmenovala Luisario a samička stále bezejmenná), kanárky, pásovníčky a hlavně Pepu. doufám že ještě všichni žijí a že Pepa neplave v močce.

dnešní sen byl příjemně živý. dobře si jej pamatuji i delší čas po probuzení. na dobré cestě. vypisovat jej celý nebudu. avšak... největší zábava: když jsem svému oblíbenému spolužákovi sedla za krk a vozil mě jak na koni. to bylo bombový. takový mohutný dvoumetrový blonďák z hobitína. byl vyšší jak kůň. půjdu to tomu mému botanikovi napsat.
mizím do lesa na hru.

22.25 - tu písničku si sem nakonec neodpustím. je sice taková jaká je, ale nechci aby čekala na den, kdy by se snad mohla '' hodit''. takový den já nechci. a tak ji zde zanechávám nyní.


stále s Beethovenem

13. července 2016 v 1:07 2016bART
ležím zahrabaná ve spacáku, s pachutí přepepřeného guláše na jazyku, snící o Španělsku a nezodpovědnosti. stále s Beethovenem. prší.
už dva dny se snažím dostat do své snové země. za svou platonickou Luj. na to místo, kde můžu být nejsvobodnější, v Peru. v horách. Nechci aby to znělo, že jsem s realitou nespokojená. to ne. ba naopak. ale proč nemít zas dvě reality. každá má něco do sebe. a já chci ležet v trávě, prachu, písku, kamení a koukat na hvězdy, do očí, do zrcadel, do blaženosti. chci uspokojit svou potřebu po naivitě, kterou mi nemůže jen tak někdo vzít. a kdo mi dovolí a podpoří mě v bláznovství, kéž se stane mým přítelem.

nechci být obroušený kámen, natož diamant. chci být dokonale nedokonalá. .. nebo naopak?... prostě jen chci být a cítit všechnu tu nádheru bez filtrů, v nejčistší podobě.

miluji.
a nepřestanu


... mám hlavu plnou Beethovena a mé pocity vystihuje nejlépe. a tak následující hudební vložka není úplně ideální pro vykreslení toho co cítím
... ale neodpustím si je..

platonická

11. července 2016 v 10:24 2016bART
jsem tak šťastná a spokojená, až si říkám jestli to není zločin vůči ostatním. miluji svého chlapa. je pravda sice citově trochu studený, což mě už mnohokrát zabolelo. ale za ta dvě nádherná léta vím, že mu na mě záleží. že mě má rád.
je k nevíře, že spolu budem už dva roky. sama bych tomu tehdy nedávala ani měsíc a on jak by smet. ale i tak nás stále drží něco při sobě a to '' něco'' je stále silnější a stále krásnější. jsem tak vděčná, že náš vztah časem roste, sílí a kvete. že nejsme jen dva milenci. že má potřebu si se mnou občas popovídat i o věcech, o kterých nerad mluví. že mě nedrží stranou, že se chce podělit o své radosti i starosti i s někým jiným, než kamarády.
před rokáčem jsem byla trochu smutná. co si budeme nalhávat. jsem křovák a miluji to. neřeším tolik svůj zevnějšek.... tady je krásné přirovnání '' den a noc''.. ten můj milovník si zas na zevnějšek, včetně korektního chování potrpí. gentleman. a tak se mu nedivím, že by chtěl mít princeznu :D a že mě občas peskuje za oškubaný batoh (teď na narozeniny jsem od něj dostala nový), neupravené vlasy, za to, že v ruce tahám mobil, ubrousek, cokoliv.. že dáma nemá v rukou nic tahat, že od toho je kabelka :D... a ještě dlouho bych mohla vyjmenovávat.
pred rokáčem měl nějaký špatný den a dostala jsem kartáč za svůj vzhled. rozesmutnilo mě to a pak mě objal a omluvil se mi. já vím že to se mnou nemá někdy lehké. ale mrzelo mě to.
Rockfor je nejlepší terapie proti civilizaci. po dlouhé době jsem mohla vypustit, svalit se do prachu a cítit. Ještě než jsem dojela, tak se mi povedlo ztratit můj kůl růžový japanýs mobil od japanofila. Sice se mi to ze začátku zdálo jako konec světa, ale abych pravdu řekla. nic lepšího se mi stát nemohlo :D hned jsem byla volná a nemusela se starat o nikoho a o nic. naše Rockfor parta byla tak rozsáhlá, že jsem vždycky někoho potkala. a když už nebyl nikdo k nalezení v areálu, tak to jistil kemp, kde se vždycky někdo kamarádil s rumem. Letos jsem se taky přemohla a spáchala rumový atentát na svoje vnitřní orgány... dopadlo to docela fajn. zatím jen jedna nahá fotka :D
Já moc dobře vím, kdo všechno mi leze na blog kamarádi :DDD tak si to užijte. jelikož nahý fotky se bez anonymity nešíří :D
Na druhé fotce mám své oblíbené kamarády, dlouholeté, stožáry, kluka co mi začal píchat holku :D a taky mého nájemníka. Vím, že se tam tvářím moc blaženě, ale BLAME IT ON..
tolik rumu jsem nesnědla ani ve zmrzlinových pohárech mojí babičky. a to už něco znamená...



trochu kulturní vložky. ať srovnáme vesmír.
Děkuji za očistu.
PS: letos jiný levl. naštípnutý kotník