Srpen 2016

Trpy

19. srpna 2016 v 9:59 2016bART
Trpy je úžasný. Já vlastně ani nevím, co bych bez něj včera dělala. Asi by ten den moc šťastně nekončil.
Napsal mi, jestli nejsem v Brně a jestli nechci dojít. Byla jsem zrovna ve Sketě (kde bych měla mimochodem v brzké době začít do konce září dělat záskok). Vzala jsem uhlíky, odevzdala herbář a jela. já si tak hodneho kamaráda ani nezasloužím, s tím jak je všechny (do jednoho) zanedbávám. Vždycky se na někoho upnu a pak jde vše kolem... Když jsme si dali vodárnu, pivo, pustili Enter Shikari z vinylů, tak mi bylo nádherně :))) dokonce mi uvařil výborný vajíčka z chili tofu... Nějak jsem to ze sebe dostala, popřemítala. Přesně co jsem potřebovala, abych neusínala za pláče.

Děkuji že tě mám a že jsi tak hodný.


sama a zamilovaná 18.srpna 2016 11.58

18. srpna 2016 v 17:15 2016bART

včera v noci jsem byla sama. o pul jedné ráno s měsícem jako obří reflektor za zády, jsem si to jela z brigády na koloběžce domů. Často chodívám/jezdívám v noci sama domů. Taková ta fáze noci, kdy je všude ticho, šumí stromy, občas zapraská větev, slyším tlumené cvrčky. Včerejší noc byla něčím vyjímečná a já nedokážu pojmenovat to, čím to bylo způsobeno. A nebyl to fakt, že jsem pro všechnu tu zář jak při svítání nepotřebovala ani baterku. Bylo to něco dalšího. Něco tichého, našeptávač. Nebyl to ten typ "letní čisté noci", kdy je všechno krásné. Bylo v tom něco ... je to ve mě a ve mě to i zůstane. omlouvám se.

v jedenáct ke mě domů dorazil lukáš s věcmi, co jsem u něj měla. bylo jich víc než jsem požadovala. když jsem se podívala do tašek, bylo mi to jasné. nějak to celé vykrystalizovalo.
odnesla jsem si věci do domu, sedla k němu zpět do auta, měl mě zavézt do kampusu. chvílu mi to trvalo. měla jsem strach, že to ze sebe nedostanu. ale povedlo se. říct, něco je špatně. ulevilo se mi, když se mi lukáš nejúpřimněji svěřil, že mě nemiluje a nechce mě trápit. zavezl mě na odpočívadlo u rohlenky, kde mě včera vyhodilo auto z brigády a z kama jsem včera jela 7 kilometrů na dětské koloběžce domů. ... až ted jsem si to uvědomila. ač je to blbost. ... plakali jsme oba, tak krásné a silné obětí jsem dlouho nedostala. .. bylo to tu pořád. den a noc, někdy to asi přijít muselo, lukášův blok z předchozího vztahu. jsem divoženka, já už v tomto směru lepší nebudu a měnit se nechci a nemůžu, to bych popřela sama sebe.
Muluji tě lukáši. Mám tě rád vendulko.
Nádherný dva roky na který budu vzpomínat jen krásně :) věřím že oba. ikdyž teď pláčem. nesmíme jet na mrtvém koni.

jen sranda, že jsem si ještě předevčírem seděla na rohu kuchyňského stolu lukášova bytu a po víc než roce telefonovala s Pájou, jak všechno v tu chvíli bylo ideální a já tak spokojená a šťastná. a teď, o necelé dva ny později, je najednou vše jinak. je to zvláštní. pořád trochu pláču a ještě budu. hold je to težky ze dne na den opustit někoho na kom vám záleží. i pro lukáše to nebude snadné. ještě teď, když si nadělal osobní problémy.
Přeji mu do života jen to nejlepší. aby si našel náročnou hodnou slečnu, ale i trochu potvoru. aby přemohl ten svůj blok. aby byl šťastný. aby se naučil být šťastný mnohem víc a i z těch maličkostí. aby nepotřeboval porsche. aby dosáhl toho co chce. protože,... znáte to přísloví: KDO CHCE KAM,....
... AŤ TAM JDE!

Miluji tě,
Vendulka z náruče.
6.8.2014 - 18.8.2016 11.00-30

PS:
Dostala jsem od něj radu v slzách do budoucna a to neskočit na špek prvnímu, kterému skočím do náruče.