Březen 2017

Sluší ti to, když se červenáš.

25. března 2017 v 3:20 2017bART
Asi jsem se nenapravitelně zamilovala.
Myslí si to moje třesoucí se kolena.
Třesoucí se já.

intelektuální milenka

23. března 2017 v 20:51 2017bART
"Zeptejme se kdo je milenka?"
''Milenka je žena, která uspokojuje potřeby může. ''

"A teď trochu jinak. Kdo je intelektuální milenka? "
''To je žena, která uspokojuje intelektuální potřeby může. ''


ÚT_ zrovna jedu z free foodu. doma byl hladomor a teď si vezu tolik polívky, že tím nakrmím celý barák... Je fajn potkávat příjemné lidi. dneska jsem na FF potkala i dvě bytosti z kampusu, se kterými jsem chodila na praktika z genetiky. ti blázni též začali dvojstudium.... Haleluja, nejsem sama! je fajn, že existují další magoři a že to dávají. je deprimující poslouchat ty nářky "jednooboraku"... jsou stahující. přitom všechno jde, když se chce. ono ne nadarmo se říká, že studium na výšce je státem dotovaný alkoholismus.


ST_ moje aktivita na blogu by se dala měřit úměrnou hodnotou k mému časovému vytížení. Tenhle půlrok hádám bude ještě velmi plodný :D
Jsem sama sobě nebezpečná. snadno se zamiluju. musím s tím bojovat. já si umím totiž vybrat především špatně.
Než jsem potkala lukáše. CHtěla jsem aby mě nějaký Fritzl zavřel do sklepa a naučil mě milovat. Bylo ve mě tolik nenávisti. Nenávisti, která ubližovala především mě. Nesnášela jsem tu nenávist. To že jsem ji schopna prožívat. ... To, že jsem si neužívala těch maličkostí a těch krás kolem. že ve mě byla tahle hniloba. Proto jsem chtěla Fritzla, sklepmistra, co mě zase naučí milovat čerstvý vzduch. ... Potkala jsem Lukáše. ... Když jsem nad tím zpětně přemýšlela, tak Lukáš byl jistým druhem Fritzla. Ale to je nadlouho vypisovat, jak jsem k tomu došla. ... Pointa je, že jsem dostala to co jsem chtěla...
Poslední měsíce mnou zase zmítal chtíč. ... a světe div se. Zase je mi nabídnuto to, po čem toužím. ... Teď je jen na mě jestli po tom sáhnu anebo se stáhnu. ...
Nechci se dát jen tak někomu. nechci toho mít moc "najeto", aby se z toho nevytratilo to kouzlo. raději se budu trápit a svíjet. už i tyhle pocity jsou mučivě úžasné. Nechci být ta co nalezne pravdu, věčně otevřená. Nerozluštitelné žvásty . Nesmí se dát snadno číst. Odradit. dětská radost. čirá. ... bijou se ve mě pocity. nejít do něčeho předem určeného k záhubě. Predikovatelnost konce však není něco, co by mě trápilo. Konce jsou důležité pro nové začátky. ... Já si tak nahrávám. ... Asi mám strach z toho, že se zamiluju. Že to nebude opětované a nebo naopak, že to opětované bude. Nedokáži si představit nic z toho. Když se zamiluji. jsem bezhlavá. schopna za druhého zemřít. jít přes mrtvoly. slepá ke všemu. ...
to je ten důvod proč bych si měla dávat pozor na to komu propadnu. a nebo abych nepropadla....
na druhou stranu je tu to vzrušení zkusit to. užít si to. zažít něco nového. poznat někoho nového, jiného. To mě vzrušuje. poznat někoho rozdílného a pokusit se ho pochopit. ... mám nějakou slabost pro (ta slova se mi nelíbí, ale nevím jak to jinak napsat) lehký masochismus. Všimla jsem si, že se těším, až si budu zase epilovat nohy. Nakládám si mnohem víc povinností než je zdravé. Zase jsem se vyspala s lukášem. Užívám si i ty zdánlivě méně příjemné věci. .... možná tím vlastně jen uspokojuji svoji nenasytnost po vjemech z okolí. krmím svůj mozek podněty. Tou radostí z existence. poznat ji ze všech stránek. ...,. to se masochismem už nazvat nedá. to je LÁSKA! ... ale asi ne každým pochopená.

Doufala jsem, že tenhle nesouvislý text mi opět pomůže utřídit myšlenky a rozhodnout se. Obvykle to zabírá. Dnes ne zcela. Vím, že moje místy "divné" chování je jen láska k životu. Konečně to spojuji do jedné souvislé věty. ... ale zkusit ochutnat něco nového s šancí, že mě to pohltí, nebo ještě posečkat. ...
Lukáš je pokrytec. prý mi "pomůže" než si najdu někoho normálního.

trochu teplárny, vzpomínky s dejvem

stačí si něco přát a věřit v to a ono to pak tak bude

"Women are meant to be loved, not to be understood." - O. Wilde

19. března 2017 v 14:52 2017bART
Miluju Wilda.
Ačkoli jsme na střední škole zakládaly Klub začínajících alkoholiků a feministických žen, tak mi ani jedno nevydrželo.
Jsem živočišný druh Žena! a alkohol piju brčkem skrytý ve svařeném hruškovém džusu.
Jsem žena Wilde!
sice malá, ale jsem.

Piju matéčko. lepší jak kafe. mám ho mezi zuby. pokouším se učit molekuláru. nejde mi to. ... chce to další matéčko. ...

mám další matéčko ...
ono to stejnak pořád moc nejde.

dneska jsem si prohlížela studijní plány na VFU a MU. ... vypadá to, že dodělám na masně bc. a budu pokračovat jen na vfu. dělat dvě školy je nezdravé (ještě když musím bydlet doma), nemám tolik času (spíš žádný) na svoje koníčky, čtení, ležérní existování, na brigády. takhle bych měla víc času na sebe, sehnat pravidelnou brigádu a bydlet konečně sama. ne jen parazitovat na mrtvole. kdoví, třeba dodělám později i masnu. nepotřebuji být milionář :D a z brigád se existence dá příjemně utáhnout. ... jen teď cítím, že nemůžu dvě mgr studia zaráz zvládat. ... nebo alespoň bych NEMĚLA zvládat. ... uvidím co ukáže čas. ... já jen nechci vypadat jak studyholic zombie :D

Wilde!
chtěla bych být Alfredem

pitvání penisů

17. března 2017 v 22:00 2017bART
mám zvláštní přátele. mám jich málo. mám jich akorát.
stále ve stádiu lapání po dechu.
času je tak málo. povinností tolik. tři měsíce musím zatnout zuby, na podzim max 30 kreda a po zkouškovym, řádný veget a vyhánění nabytého marnotratností, připravit se na boj.
mám zvláštní přátelé.
ale nikoho blízkého, s kým ležet v posteli, v trávě, beze slov povídat.

z jedné mé kamarádky se klube pěkná lištička. být chlapem, tak o sebe mám strach :D ale není vhodné rozepisovat ... chtěla mi půjčit přítele.... jenže já nemám nouzi o chlapy. ale o porozumění.
těším se, až si zas budu moci popovídat s Markem. ten měsíc co byl kempovat byl nekonečný, náročný, chvílemi vyhrocený.
před pár dny to vykrystalizovalo do snu.Stála jsem vedle černého. povídali jsme si. přátelský rozhovor. nic v tom nebylo. jenže udělal krok blíž k mému "osobnímu prostoru" ... jsou v tom nějaké feromony a snížená prahová hodnota. Já se v tom snu najednou z ničeho nic samovolně udělala.... asi mám problém.


ta fotka nahoře... před pár dny se mi zdál sen. usla jsem pozdě v noci. tahle fotka mě zaujala a byla to poslední co jsem viděla, než jsem usnula. ... ten sen by se dal narvat do třicetivteřinového filmu. ale bylo v něm tolik vjemů, emocí, pocitů. Psala jsem ho po probuzení dobrou hodinu. ... Byl to jeden z těch neodpornějších snů za dlouhou dobu. ... Byla jsem to já, jen v jiné realitě. V realitě, kde bylo omezené smyslové vnímaní, člověk se tu nemohl radovat ani trpět v takovém rozsahu jako v naší realitě. vše bylo potlačené. V šedavém filmu. ... V druhé části snu jsem si šla lehnout, spát. Chvli po tom co jsem usnula, jsem se začla škrábat ze svého těla (duše?). Během celého průběhu snu jsem cítila, jak moje možnosti cítit a existovat stále utlumují. Nějaký "vnitřní parazit" co žere duši. Co krade takovéto "já". ... Ke konci už jsem cítila, že mám jen svoji "duši" (beze smyslů) a to jak ta duše mizí, jak jsem čímdál "menší/neviditelnější.... Byl to sen kdy jsem zanikala tím nejodpornějším možným způsobem.
Po tomhle snu jsem nemohla dlouho usnout. Byla jsem k smrti vyděšená. Měla jsem hrůzu i z dalšího dne. ...
CO je ale nejkrásnější. Jak i ty největší sračky dokáží vysublimovat do eufórie. ... To ráno , po tom snu, bylo daleko krásnější, než jsem zvyklá. Úžívala jsem si ten váněk co mě hladil po tváři, to sluníčko a jaro opěvující ptáky ještě více než kdykoliv před tím. Užívala jsem si ten pocit. Tu míru, jakou můžu cítit.
Zbožňuju to jak jsou sračky důležité pro člověka, jak jej umí činit šťastným. Nemusí to být hned, to prozření. Ale každá sračka posouvá dál. Bez nich by byl život daleko větším utrpením, než jaké můžou způsobit.

















Mám husí kůži. Mám kus duše romantika. Neponaučitelného. A tak to má být.
Ospalý romantik.
Uvnitř plný motýlků, kteří nejsou ze zamilovanosti.



dnes jsem pitvala pohlavní orgány ... determinace bezobratlých je skvělým vyžitím zvrhlíků :D