Září 2017

Vykládání Cesty

23. září 2017 v 13:55 2017bART
Rozluštit následující řádky mi dalo zabrat. Psala jsem je v noci v polospánku a autokorekt se vyřádil na úpravě jak nikdy předtím ... Na prasáka bez korektu tu vkládám běžně a chtěla jsem vložit i tohle. Avšak bez úprav by následující odstavce i pro mne byly za nějaký čas jen prach. bez barev. nic.

"je to jako když si já i ty představíme omalovánku s obrázkem čerta... každý máme před sebou jinačí obrázek a já se ti ten svůj snažím přiblížit barvami. protože, co je to čert?"

před přečtením: tenhle sen není o lukášovi, o tom kdo lukáš je nebo snad o skrytých emocích k němu uvnitř mě. ... lukáš je v tomhle snu ztělesněním, něčeho, co jsem poznala, co mě hodně naučilo, pomohlo pochopit lépe sebe samou. slepá větev mojí cesty, kterou bylo nutné projít a absolvovat, abych mohla dál pokračovat. Děkuji ti za všechno.
... ikdyž slepá větev. to zní něco, jako zjistit, že tahle cesta nikam nevede a být tak nucen vrátit se zpět a hledat novou cestu.... mám dutou hlavu a nenapadá mě jiná analogie. já jen chci, aby bylo pochopeno, že slepou cestou nemyslím, vracet se zpět.
__________________ ___ __ _
Zvláštní sen. Asi už jej neslepím dohromady tak detailně, čekala jsem příliš dloho na odhodlání jej napsat.
V tom snu jsem byla já. Byl tu Lukáš, byl mým partnerem. Bydleli jsme v obyčejném modrém přízemním domku. Pro představu taková klasická americká dřevostavba, kterou sebere první tornádo. Nic velkolepého, ale slum to taky nebyl. Byla jsem tu spokojená s tím co mám. ... Znělo by a zní to obyčejně, ale ... v tom snu jsme mohli cestovat do alternativních realit - tedy pokud jsme chtěli. ... Bylo to tak jednoduché, prosťoučké. Stačilo si jen přát "odejít" a přitom procházet úzké chodby našeho dřevěného domku. Procházet dvěřmi. V tomhle procházení našeho domu nebyla žádná magie, náš dům nebyl kouzelný. Byl jako každý jiný a jediná "magie" co tu byla, byla v nás. Byla v každém. A v jednom okamžiku tohoto procházení se po domě s přáním odejít. v jedné krátké vteřině. ucítil člověk takovou pazvláštní pachuť, modravě vlnivou. Průchod pomyslnými dveřmi časoprostoru.
nějak si mimo sen vzpomínám na Lukášovo oblíbené přísloví "kdo chce kam, ať tam jde"... ale Lukáš pro oči občas nevidí....
Tyhle "dveře" člověka nedostaly tam kam chtěl. Byly nevyzpytatelné. Před návštěvou téhle paralelní reality nikdy člověk neví, kam se dostane, kým bude. Mohl se objevit jako somrák ve slumu, matka čtyř dětí, podnikatel s vilou, kdokoliv. ... Samozřejmě, zůstal sám sebou, tak jako v Realitě. Uvědomoval si sám sebe a to odkud přišel. Jediné na co byl vázán, co bylo limitující, byl čas. Jedna jediná hodina. Do jedné hodiny se člověk musel vrátit zpět, jinak v nové realitě zapomněl, kdo kdy vůbec byl a vpil se tak do reality nové . ... nevím jestli z toho mám mít pocit úplněho zatracení

Stála jsem u nás v kuchyni, u dřezu, myla nádobí. ... zničehonic mnou projel mráz. ucítila, že v domě je něco špatně. úzkostně volám po Lukášovi. ... není tu. ... utíkám domem, dveře za dveřmi. nikde není. dýl než obvykle. déle jak hodinu! ... asi vím, co mě čeká. asi vím, co se stalo. ... není žádné asi. jen si to nechci připustit.
nerada cestuji. je tom nějaké moje vnitřní hnutí, nutkání, bolení, volání ... možná nesmyslné?. Nová Realita ve mě vzbuzuje pocit iluze. (mimo sen se mi asociuje matrix)
Utíkám domem, přeji si a procházím dveřmi. ochutnávám modravé vlnivo.... měla jsem štěstí. obrovské štěstí, že se mi povedlo dostat do Lukášovi Nové Reality. Málokdy se povede docestovat za někým post. Avšak moje nejhorší očekávání se naplňují. Tak jak jsem vystoupila z Reality skrze dveře vedoucí do sklepa našeho malého domku, tak jsem vstoupila do Nové Reality skrze dveře do sklepa luxusní vily. Vlastně to nebyl ani sklep. Spíše další obydlené patro, akorát pod zemí. Byl velice rozsáhlý, plný rozmaru. překvapením pro mne bylo, když jsem zjistila, že pod sklepem je ještě jeden "sklep".... Bylo tu vše, nač si člověk mohl vzpomenout. ... Nač si Lukáš mohl vzpomenout....Lukáš je přes oči opravdu často slepý. a to bylo to, co jej v tomto případě svedlo ... Nacházím jej kdesi ve sklepech. Mluvím na něj. Nepoznává mě. Neví kdo jsem.
On rád cestoval. často. Možná utíkal? před sebou? protože nevěděl co chtěl? co má? Myslím, že to nevěděl ani v okamžiku, kdy se zaslepený rozhodl nevrátit. Nejhorší je pro mě uvěřit, že s tím co si Lukáš vybral může být člověk opravdu šťastný, že může jako stařík umřít s klidem, vyrovnáním a přijetím. Co mě opravdu děsilo bylo, že umře sám, že i to co si vybral jej neuspokojí. slepota.

pokračování snu:
Se psaním snu jsem začla pozdě a trochu mě teď mrzí, že jsem díky tomu zapomněla slova, tu krátkou větu, co sen křičel, když jsem se probudila. bylo to velmi intenzivní. Ale možná to tak mělo a má být. Následující části si tedy pamatuji už jen v útržcích.
Stojím v nejspodnějším patře sklepa luxusní vily. Vím, že tu nemůžu zůstat. že ikdybych zůstala, tak se stejně Lukáš za chvíli rozplyne. Zbudu tu jen já a moje nová "realita" (která mě vpije tak jako jeho) ... a ikdyby jsme měli s Lukášem realitu společnou, stejně by mě nepoznával.
Nějak jsem v tu chvíli neměla co ztratit? nevím. zoufalost v tom nebyla. spíše přijetí. ...
... do našeho modrého dřevěného domku jsem se zpět nevrátila.
teď už jsou tu jen útržky, ze kterých mám pocit, jako bych úplně nezapomněla kdo jsem, jako by se ze mě stal cestovatel, nezaslepený. Věděla jsem kdo jsem, někam jsem šla, avšak bez jasného, vyhraněného cíle.


úplně mi to teď nutí do mysli.... Jako se zbavit strachu a přes rizika se nebát jít po cestě. hledat pravdu a nikdy ji zcela nenajít. . bez hranatého cíle. ... Člověk musí něco obětovat pro to, aby mohl získat. a to co může získat, tím že přemůže svůj strach., je až neúměrně "ohboženemámslov'... s čistým srdcem, s čistou myslí, bez předpojatosti, na cestách.

protože život je cesta.
láska je cesta.

protože, ten kouzelný výrok, co zdobí tuhle nevzhlednou stránku již celá léta.
.... Následuj ty kteří hledají pravdu, ale uteč od těch kteří ji našli.

Miluj.










_________________ ___ __ _


PROBUZENÍ: sen mě vzbudil ve tři ráno. baví mě pozorovat ta kulatá čísla na hodinách. 3.00. nikdy jsem tomu moc významu nepřisuzovala. jen mě baví jak často se mi stává, že se vzbouzím v takto kulaté časy.

V tuto chvíli jsou zhruba čtyři ráno. Bylo to velmi intenzivní. Ono se to po přečtení nemusí zdát. Slova mi dělají problém. Neumím se dostatečně dobře vyjádřit. A nikdy nemám pocit zadostiučinění, když chci sdělit něco toliko intenzivního, aby si z toho i někdo další odnesl alespoň kousek toho co já. ... Příjde mi trochu úzkostné, že to co napíšu, se může druhému jevit mdle. Avšak přecejen jsou to moje sny a nejdůležitější je to, co přinesou uvnitř mě. A já věřím, že pokud nejsem úplný blázen, tak se jednou naučím kousky sebe přdávat dál. Podělit se o kouzla. o radost.



VYKLÁDÁNÍ SNŮ:
V noci jsem se dlouho zamýšlela nad vykládáním snů. Líbilo by se mi sdílet se s někým kdo si sny píše. Rozvíjet se. Potkat další blázny. Pokud si tohle někdy nějaký přečte. Třeba se nebude stydět napsat mi a podělit se o svoje zkušenosti. (Díky.)
Vyložit sen. to je něco tak PŘIROZENĚ intuitivního. člověk rozhodně nepotřebuje nějaký gay snář, aby si mohl přečíst/vyložit vlastní sen. Je to něco, čemu se chce nechat poddat. Veřit si. Nechat promluvit své vlastní nitro. Zbytečně nepřemýšlet. A všechno příjde samo.
Né každý sen co mám je vhodný ke čtení. A pokud chci opravdu kvalitní snový materiál je potřeba sny nezanedbávat.
Vedle poslete už mám celá léta velky starý deník určený právě na psaní snů. Většinu snů doplňuji i doslovy týkajících se výkladu snů plus případně expost doslovy zážitků a prožitků z blízké budoucnosti, které se konkrétních snů dotýkají.
Základem je naučit se zapamatovat si sny. A snový deník je tou nejideálnější formou. Jen ze začátku nebývá nejlehčí se třeba ve čtyři ráno po probuzení dokopat k tomu vzít propisku a něco po tmě v rozespalosti psát. Navíc, když člověk v začátcích nemývá bůhvíjak "zajímavé" sny, které se vlezou do dvou vět :D
Začít můe být těžké, ale ten kdo se nevzdá, bude odměněn. Otevře se mu nový svět.

Mé sny bych rozdělila do tří různých typů:
(píši "Mé", jelikož nejsem žádná univerzální bible a ani jediná cesta či pravda, jak pracovat a chápat sny. jen bych ráda sdílela svoje zkušenosti a postřehy)

1. Prvním takovým typem je sen "Požitkářský"...
jsou to sny, které můžou být různě zabarvené. Většinou je mám příjemné. Poslední dobou spíše chuťově neutrální (kvůli presu). Je to sen nicneříkající. Přirovnala bych jej k filmu. Nic nepřinesou, nic nevezmou. Tento typ se mi v zásadě objevuje nejčastěji, když mám na sebe málo času, když jsem ve stresu. Když mám hlavu všude a svým snům se nevěnuji. K dnešním dnům jsou to mé nejčastější sny. (bohužel. ale nezoufám. tento semestr si udělám více free).

VSUVKA: když už jsem v ráži. tak mi to nedá! ... Ačkoli nepatřím mezi ty, co by měli trápení s nočními můrami nebo "ošklivými" sny, tak mě nedávno takové potrápily. Ikdyž. byl to takový prazvláštní atyp snů, se kterým jsem se ještě nikdy nesetkala a proto ve mě vyvolal vcelku velké znepokojení. přisuzuji tyhle stavy stresu ve škole?
Samotné sny nebyly až tak intenivní, ale mezi příjemné rozhodně nepatřily. Byly zvláštní, byly jiné. Děsivé. Znepokojivé. avšak nikdy se toliko neprojevily, za čež děkuji své schopnosti se sny umět trochu manipulovat - nedovolila jsem jim mě děsit. Ale i tak přicházely pořád dokola zhruba čtyři dny začátkem září. ... To co mě znepokojovalo nejvíc, byly stavy po probuzení. Když to řeknu jednoduše. Cítila jsem jako by ke mě přišel a dlouhým rudým jazykem mě olízl nějaký démon. Dokonce si jej umím dobře a konkrétně představit. Pár dní kolem mě občas prošel, koukal na mě, potichu vyčkával a občas mě zkoušel ochutnat. olíznout svým dlouhým jazykem, aby zjistil jestli jsem otevřená. jestli jsem přístupná. jestli se ve mě může skrze nějakou skulinku, kterou hledal jazykem, usídlit. ... tohle bylo fyzicky cítit, i když už jsem byla vzhůru. nepovedlo se mu vstoupit do mých snů. ale zkoušel to těch pár dní začátkem září.... nikdy se mi nic podobného nestalo. bylo to velmi intenzivní.... věřím a vím, že se mi ho povedlo odradit a zahnat. cítím to. že jsem to byla já a má vůle, kdo ho zahnal. nedovolil vstoupit. najít sebemenší škvírku do mého těla.... ale tolik znepokojení co mi přinesl během těch cca 4 dní. proč tu byl? kde se vzal? proč to zkoušel zrovna u mě?... ať tyto řádky nezní zcela jako poblázněné pohádky. jsou to metafory (?). představte si to jako obrazy toho, co jsem cítila.
... zpětně se cítím silnější. protože vím, že jsem se nepoddala...


2. Druhým typem snů, a ten typ už vycítím jen co vstanu, jsou sny... nějak nemůžu přijít na vhodné označení.
K těmhle snům v deníku dopisuji vždy po sepsání svoje aktuální pocity, dojmy, myšlenky. prostě vše, co se zevnitř intuitivně dere ven. Případně pod sen dopisuji Doslov.... Doslov jsou myšlenky, pocity a zážitky, které se dostavily většinou o pár hodin, později. případně do jednoho či (zřídka) dvou dnů. Občas se mi stane, že mi sen ihned po probuzení nic neřekne a chce ho nechat uležet pár hodin. Počkat na to, co mi chtěl říct. Nevím, kde se ty kouzla berou. Ale občas by se tomu dalo říkat až vidění do budoucnosti v Light verzi. Kdy mi sen pomůže se rozhodnout, vede mě dál, případně mi pomůže pochopit, věci co se stanou. Kouzla a magie. Děkuji.

3. Třetím typem už jen ve zkratce (ve čtyři ráno se většině smrtelníků chce spát ne psát :D) jsou sny, kdy si uvědomím, že "tohle je SAKRA SEN!"
tehdy vyletím do vzduchu, uteču kam chci, prostě cokoliv. Protože tady a teď jsem Wonkou v továrně na čokoládu a ještě mnohem mnohem daleko víc nejvíc.


bohužel. k nenalezení jinde než na Spotify.
lehnout si. z hluboka dýchat. a nechat se vpít do postele. deep medi.

Miluj.
4.36

otevřít srdce všemu co přijde a všem kdo nám vkročí do života.
Ne vždy je to lehké, ale o tom to je.
přijmout s pokorou. protože přísloví "vše zlé je pro něco dobré" nejsou jen planá slova. cesta, cesta, cesta. to neuvěřitelné kouzlo bytí.
Děkuji i za to, že můžu cítit bolest.

obejmout. nekonečně obejmout

13. září 2017 v 20:34 2017bART
přišlo to.
po dlouhé době cítím opravdové vyčerpání a malátnost. neschopnost k ničemu. sotva udržet hrnek s meduňkou.
po včerejším masterpiecu, kdy jsem dodělala poslední dvě zkoušky z molekuláry a angličtiny,... nějak se nedostavila radost a uvolnění z toho, že jsem "volná", že mám oficiálně prázdniny... nepřišla ani dnes. asi protože vím, že těch nekonečných pět dní prázdnin stejně zabiju nad bakalářkou u které mě začíná tlačit termín.... zábavná představa, že kdybych šla na práva, tak už mám čtyři měsíce prázdnin...... ale ne. stejně bych neměnila.

teď si připadám trochu směšně jaký jsem rváč. jak si stojím za tím co mám, co dělám,...
jak jsem schopná být v duchu stále tak odhodlaná. bojovná. nevzdávajicí ani když mi tělo odchází. i přesto jak jsem vyčerpaná po fyzické a především pak psychické stránce...
možná ten stav přišel zrovna teď, jelikož si někde uvnitř uvědomuji, že zítra zkouška není...
zkouška sice ne, ale na rešerši mám jen dva týdny a předemnou hromada článků na louskání. k mé smůle komplet v angličtině. science.

achjo. když ono asi není úplně košér jet nonstop na kafíčku, matéčku a brahmi. aspoň že mě občas babička vykrmí na jejím vykrmovacím táboře.

možná mi chybí i obejmutí...
určitě mi chybí obejmutí...
aspoň od Lukáše...
trochu hřejivého tepla...
vědět, že je to dobrý...

to je jedna z těch nejkrásnějších věcí, když má člověk partnera. někomu komu věří, koho má rád, miluje.... prosté obejmutí. ideálně nekonečně dlouhé.
tak snad o víkendu Lukáš.
chlapa opravdu nechci. zatím se všem daří mi samce znechutit.... viz. ten poslední gentleman z pátku... cením si odvahy takhle přímo se zeptat a pozvat na rande... ale sorry jako. špatnej zvonek. špatný dveře. špatný dům. špatná ulice. vlastně špatný město... já se pozvat na rande opravdu nenechám.
nevím, kde se ve mě bere odpor k tomu jít na rande. nějak se mi ta představa nikdy moc nelíbila... jo, jedno nebo dvě tři? rande jsem měla s Lukášem. bylo to příjemný.

ikdyž.. jak na tím přemýšlím. asi je to tím, že za otázkou typu "nešla by jsi na rande?" slyším : "můžu vidět obsah tvých kalhotek?" nebo "můžu tě milovat?".... je to pro ně něco, co je spojené se sexualitou, vlastněním... nevím jak jinak to popsat. musím znít pěkně blbě. ale tak to je a tak to cítím.

ale zjistila jsem, že jsou typy u kterých to tak necítím. typy, kteří jsou smíření sami se sebou, s vnitřním klidem, s láskou k životu, k sobě samému.... ale asi by v tom musel být důvtip, abych přistoupila na rande... ono v takovém případě asi ani nic jako "rande" není potřeba... když se člověk setká s někým, kdo je před ním nahý.... a já se oblékám čím dál tím míň. jako zvíře. jako malé dítě. bez přetvářky. obnaženi...
když se potkají dvě nahé děti.

přemýšlela jsem a hodně přemýšlím. čím dál tím víc přemýšlím. o tom, že bych ráda někdy vyzkoušela vztah ve více lidech. byť jen třech. prostě neuzavírat lásku jen mezi dva lidi. ale otevřít ji.
já věřím a vím, že jednou ke mě takový vztah přijde. ono nebude nejsnadnější potkat ty správně otevřené lidi. když má člověk občas problém potkat byť jen jednu bytost.... ale něco mi říká, že je to daleko jednodušší než se zdá.... protože v tomhle tom světě. v tomhletom kouzelném vesmíru. funguje všechno tak jak má. <3


... dobrá, nestačím samu sebe udivovat. tenhle blog je prostě kouzelný. ač jsem ještě před několika mnoha řádky potichu umírala vyčerpáním. najednou zas cítím, jak se do mě pomaloučku vlévá to hřejivé teplo štěstí a lásky existence..... říkejte tomu nemoc... ale je to ta nejkrásnější nemoc, co člověka může potkat :D

moje milovaná, nejmilovanější. Etude pátá, Philip Glass.

Lucy in the Sky with Diamonds

10. září 2017 v 18:50 2017bART
nemyju se mýdlem. už měsíc
stejně tak, jako jsem si měsíc neumyla vlasy šampónem
úžívám si první dny s mooncupem

miluju
tak moc miluju
vím že, na téhle planetě nejsem sama.
je tak osvobozující vidět a cítit další bytosti lásky. připomínat si pořád a znovu proč stojí za to žít.
mluvit dotekem.
mluvit očima
protože slova jsou zbytečná
občas neexistují

tolik krásy a kouzel, co se za poslední dva měsíce událo. ... všechno se dělo a děje přesně tak jak má. bohem své existence.

předevčírem jsem na freefoodu potkala jinotaje.
takový mladý. vypadal jak noodle z gorillaz. na sobě růžové tričko s nápisem ve stylu "i love my boyfriend". neznal něco jako osobní prostor, diskrétní vzdálenost. když se mnou mluvil, tak jsem ho měla sotva patnáct čísel od obličeje .. a to jsem se musela snažit aby nebyl blíž, aby se mi nenalepil nosem na nos můj. takové ty rozmazané pohledy do oka kyklopa. Pořád mě očichával. a malovat uměl jen nosem. když jsme se seznámili, tak hned po tom co řekl své jméno, na mě vychrlil otázku "jaký je tvůj smysl života" ... načež mě následující hodiny zahltil roztěkaným povídáním o svém studiu imaginace na katedře čar a kouzel na MU
bavil mě. byl jiný. asi jsem většího jinotaje nepotkala. ne pro každého stavitelný. možná bydlí na pokoji vedle mé mámy v černovicích. kdo ví. já však vím, že jsem jej nepotkala naposledy. ve chvíli setkání jsem cítila, že je to člověk, který mě nenechá stát na zemi. ... né že by v tom hned byla nějaká "nadpozemská síla". ... já jen vím, že tady tenhle svět bude přesně takový jaký si ho udělám. líbí se mi jeho svět. ... cítím, že potřebuji setkání jako bylo toto. člověka u kterého se těžko hledají hranice. ... je to odprošťující od všeho toho uzemění v ulicích.

(noodle :)


za poslední dva měsíce jsem si nenašla chvíli kdy vypustit, srovnat si myšlenky. Biochemie je za mnou. a teď když mi zbývají necelé dva dny do "e-e" zkoušky z molekulární biologie a z angličtiny,... tak to čas mám. ..vyhrocené. ... nemám tušení jak tohle peklo dopadne. Pač jestli toho dvanáctého obě zkoušky (podotýkám s notnou dávkou štěstí) udělám (nebo ne?), tak můžu hned na násleující dva týdny zasednout do knihovny nad články a zaplakat nad bakalářkou, jež už měla být koncem srpna z půlky hotová. Ještě, že je P. to nejzlatější a nejchápavější stvoření.... ... ehm. vlastně zasednout nad dvěmi bakalářkami ... do pulky září mám odevzdat nějaký základní zběžný průzkum na vfu. :D
nestěžuji si. byla a je to má volba. ... a ač jsem na prasknutí, jsem takhle šťastná. vím, že dělám to co miluji.... jen mi možná chvbí krapet víc času na další obrovskou hromadu věcí co miluju, co mě baví, co mě naplňují.

jo. tenhle život je tak proklatě krátký! na to aby člověk stihl všechnu tu krásu.
všechno ochutnat. osahat, pomilovat.
srandovní jak kratičký čas máme vyhrazený v tomhle těle, v tomhle světě. v tomhle čase. ... a je jen k udivení, jak může existovat toliko lidí, kteří si dokáží najít čas na zlobu, závist, rozervanost. ...
Holi řekl "all life is yoga".... ač jsem prakticky neměla tušení, co to joga je. Ihned jsem ho pochopila. v těch čtyřech slovech bylo tolik síly. ... a cítím, že už mě nikdy neopustí. stejně tak jako slova Bohéma Borise " Bůh je láska". ... all life is yoga, když dýchám, když myju nádobí, když ... kdykoliv si uvědomím tu sílu v sobě. vyrovnání. dokonalost a lásku k pohybu, myšlence.je to něco co mi přináší do nitra tolik štěstí . ...

stýská se mi Holi. Po tobě, po Markovi, po malé Leni, po nejlepší mámě Christiane, po bodrém Ivovi, po celých Glowing feathers... to svoje péro mam schované ve skříni. Těším se, až zas bude znovu svítit. Až nám znovu pomůže se nacházet. Toliko se těším ...
Jen se stydím, že jsem za celý dlouhý měsíc nenašla v duši klidu a čas vám napsat. Napravím to. Brzy. ... Rodino.


Eitan Reiter