Říjen 2017

kofein neumí zázraky

8. října 2017 v 22:09 2017bART
procházím se po hřebenu hory.
stojím na pařezu mezi stromy.

snažím se usnout.
už čtyři hodiny.

záplava povinností.
tornáda chaosu.

venku se touto dobou dají najít hotové poklady. malované kaštany. řasou obrostlé oblé kameny.... nejkouzelnější podzimní týden, který dal ochutnat všech barev. padesát odstínů podzimu.... baví mě vlhký mech, který se dá ždímat. avšak... hladím jej jen s něhou, když vím, že si v něm hrají želvušky. malí mikroskopičtí medvídci a další meiofauna.
zázraky.
pár let zpátky dozadu bych si do toho mechu jen sedla, možná ho i obdivně ždímala prsty. neznalá vší té krásy. těch souvislostí.
moje studium je ten nejlepší základ, který jsem kdy mohla dostat a kterého se mi dostává. avšak...
chápu Marka, rozumím Kice, ve mě to taky je.
Věda nebude pro mě.
Chci žít život. né ho pitvat.
milovat a užívat vší té existence. ne ji rozkládat na prvočinitele.
žít.
S pokorou.
smířením.
obdivovat se Matce.

dnes jsem přemýšlela. Marek je opravdu mým bratrem. máme společnou Matku. :)

Věda nevoní. to vím dlouho. pronikám a lépe chápu.
Věřím, že za nedlouho nastane čas. Kdy budu poznávat Matku, už jen svou cestou. Tohle poznání tkví v osobní konfrontaci. splynout s Matkou. ne na ni klepat a pozorovat přes sklo... Proč?

Cestuji.

Aphex twin - aisatsana [102]