Duben 2018

If the Chinaman don't come back i think i'll die

29. dubna 2018 v 15:21 2018bART


stejně mě to nedá klidu.
můj mozek přehlcený pakomáry baží po aktivitě v jiných sférách (stále egobrainwash).
To mě nutí myslet na pokračování v mých studiích, a rozvoji mimo studia.
Cítím, že mě vysoká může i nadále hodně obohatit. Ale už né více, než má práce na mě samé mimo školu.
ikdyž. i pobyt na škole má svůj aspekt v osobním rozvoji. mám na mysli hlavně MU, kde jsou na mne kladeny vysoké nároky a vystavuje mě občas i extrémním situácím, které mě tolik učí i o mě samé.
nejsem hladová?

neměla bych se "uklidnit" a zkusit se rozvíjet i mimo školu?

ale co když je právě škola, to co bych si teď měla prožít.
na druhou stranu se z toho nemůžu zbavit nekomfortního dojmu, že je tu někde schované nějaké očekávání, příležitosti budoucnosti, long-term myšlení, že mi to může "usnadnit" a otevřít některé dveře pro to ve společnosti něco dělat.


na závěr. všechen ten průjem co tu píšu, se rodí jen díky mé nestabilní, myšlenkami přehlcené, hlavě. Sama vím a cítím, že jakmile se zastavím a utiším, tak vše bude jasné.

Zajímavé se pozorovat.


opravdové problémy....
The Gaylords - Chow Mein

baboon ass

27. dubna 2018 v 17:42 2018bART
můj vedoucí práce mě mate. MATÉ. MACA. MADMONQ.


věda je šílená. ono se to zdá ze začátku takové idilické. integrovaný vědecký ekosystém, kde se každý mravenec šťourá a podílí na něčem, co má budoucí potenciál, který může mít vliv na planetu, rozvoj lidstva a bytí .
ale pak dostaneš tu sprchu reality tohohle světa vědy. Můžeš mít holínky až po pás a brodit se bažinou, lovit brouky pod kůrou nebo studovat interakce parazitů a jejich hostitelů... ale na závěr se stejně ocitáš na tom stejném vědeckém poli, kde je nikdynekončící lovecká sezóna. středověk. Jako paviáni s jejich ostrými zuby, kteří si navzájem ukazují jejich červené zadky, aby porovnali a ukázali "Kdo je větší zvíře?!". bývá tu hodně ega a nesmyslů vyplývajících z něj. ... na dlouho rozpisovat.

můj vedoucí práce mě mate. Už dlouho dost jasně dává najevo, že se studenty končí, že už na ně nemá nervy. A už ze začátku našeho paleovztahu mi dost důrazně říkal, že pokud se mnou nebude spokojen, tak se rozloučíme. A tak jsem jeho rozhodnutí přijala, takové jaké je. Mám ho ráda, je to dobrý člověk, jen toho má moc. A sama vím, co už mu prošlo pod rukama za studenty.

ve středu jsem u něj byla na konzultacích. zařídil mi prodloužení odevzdání práce o týden. má ještě jednu studentku co dokončuje a další záležitosti, co musí být do konce měsíce vyřízeny. nevadilo by mi mít stejný metr jako všichni ostatní a končit v řádném termínu. Je to výzva, buď to dám nebo ne. Co na tom záleží. Vždycky můžu studium prodloužit, není za čím se hnát. Ale pro jeho klid jsem ho nechala zažádat o prodloužení.

s čím mě však v tu středu překvapil nejvíce... uklizela jsem si "nádobíčko" a vzorky ze stolu a chtěla si je u něj uložit. Když viděl že nesu i svoje "nádobíčko", tak na mě překvapeně vyrazil "proč beru to nádobíčko sebou, že snad budu od podzimního semestru pokračovat ve spodní části profilu, a ať si ho zanesu zpět ke stolu"...

byla jsem z toho zmatená... stejně jako 100 % mých spolužáků dopisuji spoustu věcí na poslední chvíli. z toho pramení i nervy mého vedoucího. Co se ale týče praktické části, byl se mnou spokojený a neskromě můžu říct, že i opodstatněně. Navíc se mu dle všeho líbí jak píšu. To bylo možná i důvodem změnit názor na to, že u něj v studiu končím.



Zola Blood - Nothing

další věc. myslím teď pět minut dopředu. a krom přihlášky na navazující mgr zoologie, jsem si podala přihlášku i na nav. mgr. kombinovaného studia na jihočeské univerzitě v oboru biologie a ochrany zájmových organismů. ten obor je na zemědělské fakultě a zaujal mě pro svou praktičnost. Jde především o cites, překupování zvířat a rostlin, ochrana, zbožíznalství. biologie v praxi, 0 % vědy.
mám před sebou tedy tři možnosti. pokud neobhájím svou práci, tak se na rok vrátím na welfare a ochranu zvířat na VFU, aby mi zůstal status studenta. Pokud obhájím, buď budu pokračovat trnitou cestou v zoologii. Tvrdě vydřenou, ale zároveň obohacující. Nebo půjdu na dálkáč na jihočeskou a současně si pro status studenta pročiluju ty dva roky na veterině. Navíc ty dva obory jsou si příbuzné, tak by mi nepřišel ten čas na veterině tolik promarněný a studium na jihočeské by welfare mohlo činit úplnějším. ... navíc, pokud by se mi naskytla nějaká další možnost, na welfare se můžu kdykoli vykašlat - tedy studovat jen dálkově jihočeskou a mezitím si dělat "to svoje/to co příjde". nic není definitivní jen cesty otevřené. zbytečné and nimi hlouběji přemýšlet. jejich čas příjde a věřím, že po tom nebude ani třeba dlouhého přemýšlení.

ale co mi nedá a hnípe se mi myslí a chce abych o tom přemýšlela, i když na to teď není prostor. Tak to je situace, kdybych si měla vybírat mezi budějovicema a muni.
" Proč bych měla zůstat na muni?
Proč bych měla jít na jihočeskou?
Jak moc v tom pracuje moje ego?

možná si můj vedoucí myslí, že mám potenciál pro vědu. a možná mám potenciál, tak snadno nepodlehnout ostrým drápům a paviáním zadkům vědy a "seriózně vědátořit". ...ale pokud tu ta energie potenciálu opravdu je. proč bych ji měla vkládat zrovna tímto směrem?
vím, že jsem schopná vložit hodně HODNĚ energie do toho, co dělám a že jsem schopna jít hodně hluboko.

jsem tedy (aktuálně teď, v 27.4.2018 v 16.22, zítra tomu může být jinak) zmatená.

jak mám pokračovat. jakým směrem poslat energii, co je pro mě tou "lepší" volbou jak pokračovat.
Věda se mi příčí díky tomuhle lovu paviáních prdeláčů. Vyžaduje to hodmě energie, nenechat se strávit tímhle světem a též hodně energie být nějak produktivní. ...

v jihočeské vidím více přístupnějšího času na sebe. na zoologii je tento čas méně přístupný a je výzvou si jej nějak vytvořit. není zadarmo. Navíc, jelikož jsi ve vědě tak hluboko, začne tě to ovlivňovat - tvoje myšlenky a bytí. Je nesnadné nespadnout do té bezedné krabice iluzí. Na druhou stranu, nejít tou "lehčí" cestou (jihočeská u.) a prožít si to všechno,... se vším hnojem i se všema radostma. ...


jihočeská je ve zkratce snadnější, lépe dostupnou cestou, kdy bych měla čas i na svůj osobní rozvoj a měla bych možnost jít ve studiu tou praktičtější cestou, která by mohla mít přímější vliv. tahle praktičnost mě láká, jelikož jsou zde výsledky více hmatatelné, kdy můžu mít daleko přímější dopad (v ochraně Mámy).

zoologie je těžce vydřená věda. Obecné znalosti, co tu získávám mě vnitřně neuvěřitelně obohacují. Co se týče mé specializace, jde to hlouběji, než je mi pohodlné, než cítím za smysluplné (pro to co chci Mámě "vracet"). je tu obrovská investice času a energie. V tom vydím výzvu. jelikož zde nemám ten "volný" čas a energii na sebe - musím ho sama objevit a najít harmonii. Nesnadná cesta, která mě ale na druhou stranu může obohatit. Může mě to spolknout, a nebo posunout.

Jsem připravena? Kdo se rozhoduje?



Statistiky:
Nastoupilo nás 67.
Je nás 17.
A minimálně 5 prodlužuje o rok.

Tolik potu a krve pro nepoužitelný titul.

Ale znáš to,....
...pokud ji miluješ,
není co řešit.


prožívat tyhlety intenzivní přirozené chemické ohňostroje

16. dubna 2018 v 22:10 2018bART
přemýšlela jsem o tom, proč se zamilováváme. proč toužíme mít partnera. někoho koho mužeme milovat, kdo pro nás bude oporným ramenem na cestě.

když si odmyslím ty biologické záležitosti samičkosamčích her a půdy nebýt slepou evoluční linií... proč tuto potřebu máme?

potřebu nebýt "sami". mít někoho speciálního, s kým můžeme kultivovat bližší vztah.

Když vidím svoje (především single) kamarády a kamarádky. jak tuto potřebu vztahu mají. jak nejsou bez druhého úplní. jak v nich něco chybí.

není v tom touha po úplnosti? kterou dle všeho může zařídit někdo, koho můžeme milovat?

když miluješ, tvůj mozek je zaplavený hormony a další chemií, které tě dělají šťastným, po kterých jsou barvy barevnější a bytí krásnější.

není tedy vidina toho, mít partnera a lásku k němu, něco jako droga? osobním amfetaminem.

prostě potřebuješ tu svoji dávku, chemickou vnitřní dávku, aby jsi konečně mohl být úplný, a ke které nejsi jinak schopný přijít.

Není vidina partnera a lásky k němu, jen rychlá instantní zkrátka k příjemným pocitům, štěstí, blaženosti, vnitřnímu příjemnu, Lásce (...) k naplnění?


sranda. ta chemie, co nám uvnitř těl působí to příjemné blaho. tak tu chemii, tyhlety intenzivní přirozené chemické ohňostroje, jsme si nakonec fyzicky vytvořili my sami...

ale... pokud jsem (a každý je schopen) dojít k tomu stejnému uspokojení - "chemii mozku", bez pomoci partnera, oporného ramene a tedy bez zkratky... tak. opravdu potřebuji mít partnera?


...
nechci aby to znělo, že pohrdám tím mít partnera, milovat a zamilovávat se... tohleto bytí, tahleta magie, tahleta příroda, tyhlety intenzivní přirozené chemické ohňostroje. To je něco, čemu se nepřestávám obdivovat.

jen mi příjde, že se k "partnerům" uchylujeme z velké části proto, že neumíme milovat "jen tak". žijeme v samozřejmosti toho všeho co je kolem. v této matrix našich smyslů a myšlenek. vytváříme si vnitřní pustiny prachu, i z toho, co kdysi (hlavně v dětství) bylo junglí.

...když vnímám to, co mám kolem. jak člověka zamilovanost a láska uspokojuje a ukazuje mu, jak může být život krásný a jak je dělá "lepšími " lidmi....

tak říkám tisíckrát Ano. zamilovávejte se. milujte se a tvořte.

pokud někdo není schopen objevit lásku v sobě a lásku v bytí. tohle je krásná zkratka k úplnosti.

asi je to druh cesty.


ale na druhou stranu. u sebe cítím, že to nepotřebuji. tuhle ručičku, která mě bude oporou při výšlapu na horu.

Cítím v tom přímé betonové schodiště k vrcholu hory na kopci plném krás, stromů, potoků, brouků a zázraků, které se chcou nechat objevovat, žít a milovat.

A mě se líbí sundat boty, nechat je na betonovém schodu a jít k vrcholu hory bosa po trávě, kamenech, ve stínu stromů, tou klikatou necestou. s teplým šimravým sluncem ve tváři, tou vlhkou měkkou trávou mezi prsty, voňavým kyslíkem stromů v plicích,... blabla... na tuhle cestu nepotřebuji rameno. protože všechno už je "ve mně" a "kolem mě". tahle Láska. tohle Milování.

ehm ten výraz "jít k vrcholu hory" se mi nelíbí. zní to jako cíl. a ten jsem tam motat nechtěla. není to o cíli, ale o cestě. cesta je cílem.

Zenováním na úpatí hory.



Xavier Rudd - Follow The Sun

Marek:
Mé myšlenky mě vedli stejnou cestou. A k podobnému konci. Druhá strana je nemyslet, ale cítit. A konec je stejný. Pokud Tě to k někomu vede, jdi. Pokud je to jen strach být sám, dospěj nejdříve, aby ten cit mohl být čistý. Možná tu je vyšší důvod ke kultivaci ve vztahu. Některé texty a filozofie to naznačují.

Ticho

15. dubna 2018 v 20:20 2018bART
otrokem očí, otrokem smyslů..
Jak moc se spoléháme na to známe jako zrak?
co je to zrak?
co jsou to smysly?
co jsou to myšlenky?
co jsem?

z čeho je hmota?
hmota je shluk energie. koncentrovaná energie.

Můžeme fyzicky očima vidět energii?
Znamená to, že když nevidím čistou formu energie, tak neexistuje?

jsme shluky energie, žijící v matrix našich smyslů, našich myšlenek.

A zrak má (že smyslů) na tom nejvyšší podil

Je to co vidím, slyším, ochutnávat, vnímám dotykem,... a myšlenkami dávám tvar, "smysl" a logiku.... analogie matrix. žiju v matrix.

přemýšlející biolog

12. dubna 2018 v 21:39 2018bART
miluji svou práci.
je to zvláštní, být placená za něco, co mě baví a nebo dokonce za nicnedělání.
třeba jako v neděli. dvě hodiny slunění, hraní na ukulele a popíjení vody s citrónem a kousky ledu brčkem.

biologické rozjímání
miluji plevelnatou mátu. voňavou.
maté je droga.

včera mě málem políbil kamarád. dobrý kamarád. musím ho trápit. v jednom okamžiku z něj vypadla nejupřímnější slova dítěte. jako by v něm vykrystalizovalo něco, co chtělo ven, ale sám pak nemohl uvěřit, že to opravdu vyřkl. byl nahým dítětem.
a já musela být bolavou neuskutečnitelnou.
motám hlavy. bolestí lovce

jaro je tu.
pollinating
účastníci sexuálních orgií kvetoucích stromů, keřů, sedmikrásek.
ukazují nám svou lásku.
a hlavně těm, kteří jsou na ni alergičtí.

asi bych se v tuto chvíli měla více učit lásky od stromů.

dnes jsem cítila. po dlouhé době. mé nevrlé připravené jarní tělo.
pozorovala jsem jej. poslouchala jej co po mě chce. a přemýšlela nad tím proč to chce a nad tím, jak to mohu ovlivnit. jak ovládat své tělo. a nenechat se ovládat tělem.
protože kdo nebo co jsem?
nejsem moje tělo
i přesto nechť je mé tělo mým chrámem.

kde se bere moje radost z netopýrů přeletujícími nad hlavou?
kdybych zavřela oči a netopýry neviděla, zmizela by i radost?
kde je to centrum, které ve mě vzbudí radost z netopýrů. Radost prohřívající tělo.
Mohla bych si na to odpovědět jako evoluční biolog.
ale
můžu si na to odpovědět jako shluk energie tvořící tuto matrix?
kde je původ toho všeho?
a jak se mohlo stát, že to mohlo vykrystalizovat v radost?
a třeba je radost nic, v porovnání s tím co je za ní, za hranicemi našeho vnímání.
můžu se samovznítit?
co je bytí?


člověčí sexualita.
proč jako člověk toužím po spojení s další bytostí. proč toužím někoho milovat, ochraňovat, milovat se s ním...
samičky a samečci. honba zvířat za účelem nebýt evoluční slepou linií.

do reprodukce vkládáme neuvěřitelné množství energie. od hledání partnerů, samotného rozmnožování až po výchovu potomstva. vězni pudů. biologie.
co si tak představit, že se jako lidský druh můžeme množit asexuálně. bez přítomnosti partnera. nepříklad pučením jako kvasinky... prostá eliminace této samičkosamčí honby.

neměly by jsme potřebu hledat a mít partnera. jak by vypadal svět lidí množících se prostým dělením?

máme svoje biologické potřeby. naše těla mají biologické potřeby
na druhou stranu se nám dostalo něčeho, co nám umožňuje jít za tuhle zvířecí přirozenost, za biologii. nebýt na ni odkázaní.
máme možnost vědomí přesahující biologii
za hranicemi biologie
být pány svého chrámu. tak aby tělo pracovalo pro nás, nikoli my pro něj

proč nepotkávám čisté bytí? ale samečky, samičky, definice minulosti.
možná že existují a jen já se dělám magnetem na jistý typ lidí. nebo ne?

Coil - Triple Sun

byl u mě Marek. spali jsme u mě v posteli. v noci jsem se probudila. mačkala jsem ho svým tělem z postele ven.
ze strachu, že spadne (postel vysoká cca 1,8m bez zábran), jsem ho odsunula víc ke středu a lehla si na kraj postele místo něj.

vzbudila jsem se podruhé, mačkajíc Marka ke zdi na druhé straně.

chudák se se mnou v jedné posteli asi nevyspí.
svízel přítula. Galium aparine.

...
další den jsem v té stejné posteli spala s Juanitou.
a tak jak jsme večer usnuly, tak jsme se ráno i probudily. ...

Feromony?

Marek mi hodně voní. Biologická konstelace hvězd funguje. dobrý genetický rezervoár, který mi sedí. (jedna strana mince)
doufám, že jej nikdy nepomiluji jako muže

na to jej moc miluji


Ornette - "Crazy" (Nôze remix)

Shimshai - Suddhosi buddhosi

sales - renee

PZ domovec

5. dubna 2018 v 3:46 2018bART
jsem předvídatelná.
a tudíž můžu být ulovena.

můj lovec může být vždy krok přede mnou.
to jak mluvím, obsah mých slov. intonace hlasu. to jak se hýbu. ... není to obecný výčet. ale skutečnosti, které na sobě v tuto chvíli pozoruji. Lovím samu sebe. Hra lvíčat. Příprava na hřívu.

Spřetrhat neviditelné nitě programu, který drží na jednom místě. brání procitnutí.

cestou z přednášky jsem četla knihu. jednu stranu knihy, kterou jsem se snažila přečíst snad už po páté a pokaždé mi utekly myšlenky jinam. oči do slunce.
To, co mi přinesl víkend. včerejší chaos. Co se děje. O tom, čím je (ikdyž není) Marek a co mě učí.

Nejvíce mě učí jeho mlčení. A pak mě napadá.
To mlčení, které mě učí, je vlastně mým vlastním mlčením.(= moje vlastní mlčení je učitelem, nikoli že Marek mě učí mlčení). Vychází ze vnitř. jen ho poslouchat. nepřeřvávat. objevit.
On ví co dělá (Marek), ikdyž to nedělá. Prostě je.

Ale nemůžu popřít, že by mě jeho přítomnost, jeho energie, nestimulovala.
Je to jako bychom ze sebe vyzařovaly energie, přesahující paprsčitě naše těla. A se vším. s čím a s kým se potkáváme, tyto energie propojujeme, nebo jsme jim exponováni. Někdco vsakuje méně, někdco více. Někdco vyzařuje více, někdco méně. Někdco je stabilnější, někdco méně. tvoříme.

tu stránku, kterou jsem nemohla tak dlouho přečíst. tak tu jsem dočetla. Byla to citace Castanedy. Která mně připomněla to, jak jsem knihu učení dona carlose cítila. o tom, jak ke mně přišla spousta kouzel nezávisle na tom, abych o nich četla. O tom jak je to přirozený proces. ...Pokud v sobě člověk nezabije dítě. zcela a definitivně "nevyroste".

to co píšu nejsou pravdy. je to něco, co mi teď a tady produkuje můj mozek. Je to rozjímání.
vybrat si to svoje ted a tady. Nebrat celé pravdy z vnější.
...ale i pravdy, které vypadají, že vznikají uvnitř nás, jsou často iluzí. Nejsme to my. Co jsem?
Jsem.

A teď hraju.
Hraju hořký bonbön a bolest.
Nedělat zkratky.
Nezapomenout, že umřu.

Za hodinu budu mrtvá.

Bonobo - Second Sun

Bonobo - Noctuary znovu brejnvošová


co je věčné, tak neexistuje

1. dubna 2018 v 11:28 2018bART
děkuji za to, že jsem mohla strávit čas v přítomnosti s tvou energií, která tvoří tento "známý" vesmír se všemi jeho zákony, které daly stvořit této hmotě, kterou můžu vnímat, tím co mi bylo propůjčeno.
Že se naše dvě energie mohly setkat a tvořit společně. Umocnění fyzickou přítomností.
Tvá přítomnost mě stimuluje k růstu. Z polopouště do živné půdy. Že nejsem bláznem, i když jím jsem. Že jsem. Že iluze. Že sním. Že sním i když bdím. a že bdím i když spím. žiji ve snu.
živák. koučem smrti.

jak najít život na živákovi ?
ulovíš ho, zpacifikuješ ho do nehybnosti a přiložíš mu ostrou kudlu ke krčním tepnám...

v přesvědčení, že teď zemře,...
ho pustíš.

a sleduješ život
...


sny jsou stejně tak skutečné, jako to co pojmenováváme realitou.

vím, že toho moc nepovím. ale to co z tebe ke mně proudí cítím. a cítím, že je to i mou součástí. cítím tě. Bratr. Bratříček. Láska. Líbí se mi, jak jsi některé mnou nevyslovené vyslovil. tím svým způsobem a tím jak tě zanášelo okolí.

Oba z nás zanáší jiní lidé, jiná prostředí, jiné rodiny, jiné knihy, jiná studia,... oba zanesení jinými nánosy bahna.
I přes ty rozdílné nánosy, cítím jednotu krevní skupiny. oba vidíme před sebou "to stejné", jen z jiných pozic bahenních příšer, které se doplňují, jako dva malé do sebe zapadající dílky puzzle, pocházející z fotky šumícího moře, u kterého není znám konečný počet jednotlivých dílků.

bonobo - noctuary
______ ___ __ _
hodina z Prahy.
na zídce ležela poskládaná stará deka. Florenc Manipulační.
mezi mnou a batohem na lavičce leží stará poskládaná deka.
v autobusu vedle mě bude ležet stará poskládaná deka.

koukala jsem na manipulační ceduli. na manipulaci.
koukala jsem na starou deku. proč na ni koukám. proč k ní nejdu. proč bych se k ní měla bát jít. proč bych si ji měla vzít. proč bych ji tu měla nechat svému osudu . proč cítím, to co cítím.
Koukala jsem na ni naproti ní dlouho. přemýšlejíc o tom proč o tom přemýšlím.
a tak jsem k ní přišla a spojili jsme naše cesty v jednu. nevím kam míří. ale je tu.