prožívat tyhlety intenzivní přirozené chemické ohňostroje

Pondělí v 22:10 |  2018bART
přemýšlela jsem o tom, proč se zamilováváme. proč toužíme mít partnera. někoho koho mužeme milovat, kdo pro nás bude oporným ramenem na cestě.

když si odmyslím ty biologické záležitosti samičkosamčích her a půdy nebýt slepou evoluční linií... proč tuto potřebu máme?

potřebu nebýt "sami". mít někoho speciálního, s kým můžeme kultivovat bližší vztah.

Když vidím svoje (především single) kamarády a kamarádky. jak tuto potřebu vztahu mají. jak nejsou bez druhého úplní. jak v nich něco chybí.

není v tom touha po úplnosti? kterou dle všeho může zařídit někdo, koho můžeme milovat?

když miluješ, tvůj mozek je zaplavený hormony a další chemií, které tě dělají šťastným, po kterých jsou barvy barevnější a bytí krásnější.

není tedy vidina toho, mít partnera a lásku k němu, něco jako droga? osobním amfetaminem.

prostě potřebuješ tu svoji dávku, chemickou vnitřní dávku, aby jsi konečně mohl být úplný, a ke které nejsi jinak schopný přijít.

Není vidina partnera a lásky k němu, jen rychlá instantní zkrátka k příjemným pocitům, štěstí, blaženosti, vnitřnímu příjemnu, Lásce (...) k naplnění?


sranda. ta chemie, co nám uvnitř těl působí to příjemné blaho. tak tu chemii, tyhlety intenzivní přirozené chemické ohňostroje, jsme si nakonec fyzicky vytvořili my sami...

ale... pokud jsem (a každý je schopen) dojít k tomu stejnému uspokojení - "chemii mozku", bez pomoci partnera, oporného ramene a tedy bez zkratky... tak. opravdu potřebuji mít partnera?


...
nechci aby to znělo, že pohrdám tím mít partnera, milovat a zamilovávat se... tohleto bytí, tahleta magie, tahleta příroda, tyhlety intenzivní přirozené chemické ohňostroje. To je něco, čemu se nepřestávám obdivovat.

jen mi příjde, že se k "partnerům" uchylujeme z velké části proto, že neumíme milovat "jen tak". žijeme v samozřejmosti toho všeho co je kolem. v této matrix našich smyslů a myšlenek. vytváříme si vnitřní pustiny prachu, i z toho, co kdysi (hlavně v dětství) bylo junglí.

...když vnímám to, co mám kolem. jak člověka zamilovanost a láska uspokojuje a ukazuje mu, jak může být život krásný a jak je dělá "lepšími " lidmi....

tak říkám tisíckrát Ano. zamilovávejte se. milujte se a tvořte.

pokud někdo není schopen objevit lásku v sobě a lásku v bytí. tohle je krásná zkratka k úplnosti.

asi je to druh cesty.


ale na druhou stranu. u sebe cítím, že to nepotřebuji. tuhle ručičku, která mě bude oporou při výšlapu na horu.

Cítím v tom přímé betonové schodiště k vrcholu hory na kopci plném krás, stromů, potoků, brouků a zázraků, které se chcou nechat objevovat, žít a milovat.

A mě se líbí sundat boty, nechat je na betonovém schodu a jít k vrcholu hory bosa po trávě, kamenech, ve stínu stromů, tou klikatou necestou. s teplým šimravým sluncem ve tváři, tou vlhkou měkkou trávou mezi prsty, voňavým kyslíkem stromů v plicích,... blabla... na tuhle cestu nepotřebuji rameno. protože všechno už je "ve mně" a "kolem mě". tahle Láska. tohle Milování.

ehm ten výraz "jít k vrcholu hory" se mi nelíbí. zní to jako cíl. a ten jsem tam motat nechtěla. není to o cíli, ale o cestě. cesta je cílem.

Zenováním na úpatí hory.



Xavier Rudd - Follow The Sun

Marek:
Mé myšlenky mě vedli stejnou cestou. A k podobnému konci. Druhá strana je nemyslet, ale cítit. A konec je stejný. Pokud Tě to k někomu vede, jdi. Pokud je to jen strach být sám, dospěj nejdříve, aby ten cit mohl být čistý. Možná tu je vyšší důvod ke kultivaci ve vztahu. Některé texty a filozofie to naznačují.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama