Květen 2018

v říši divů. Meskalito

28. května 2018 v 10:01 2018bART
za dva týdny státnice. neučím se. rostu. neumím se vracet v čase. nechci se vracet v čase. budoucnost je iluze. čas je iluze.
a tak tu jsem.
teď a tady.
ještě né úplně.
ale kdykoliv tu jsem.
rozpouštím se a rozplývám.

před třemi týdny jsem odevzdala bakalářku.
až tak rituálně.
nechala jsem si ji na osmou ráno tisknout a dopoledne strávila s babičkou v zahradnictví.
bylo to zvláštní. byla jsem včelou. a byla jsem high. tolik barev a vůní. těch květů..... hlavně ty barvy byly tolik intenzivní. připadala jsem si jak na drogách. včelou v rauši. kočkou na sněhokajnu.
držela jsem zrovna v ruce jeden kaktus a usmála se dovnitř. vypadal jak peyotl.
koukám na štítek. Lophophora williamsii. byl to peyotl.
měli tu ještě jeden. a tak jsem Meskalitovi vzala bratříčka.

na studijní oddělení jsem si tak nesla dvě bakalářky, dva peyotly... deset minut před zavřením studijního jsem položila ty dvě bakalářky na pult. padala vyčerpáním a dehydratací,... dýchala. nemohla dýchat. zvracela....a znovu zvracela... pak už jsem jen nechala mluvit saniťáka. nadával, že nejím maso.
všechny ty týdny beze spánku a nevyrovnanosti jsem tu nechala, jakmile jsem ty dvě páce položila na pult a za každou práci se vyčistila. pak už se mnou odcházely jen ty dva peyotly, Meskalito.

pár dní na to jsem se nechala zmizet na čtyři dny ve stuttgartu. moc sexu. moc, moc. vlastně jsme neopustili byt s vyjímkou chvíle, kdy došli jednorožci.
Bylo zvláštní pozorovat se. svoje tělo. jak se chová.... byla jsem v klidovém režimu celé měsíce. po kterých jsem se najednou dostala do takového drajvu, že jsem ještě tři dny po příjezdu domů byla jak posedlá. neovladatelná. ... cítila jsem, že se nemám pod kontrolou. že s tím neumím pracovat. s touhle "energií navíc"....
do toho jsem ihned po příjezdu do brna měla směnu na pláži. bylo zamračeno, zima a pršelo. nebylo tedy komu míchat drinky a tak jsme všechny drinky z lístku museli namíchat a vypít sami...
alkohol mi nedělá dobře. né že bych měla problémy s kocovinou. spíše cítím, jak mě uvnitř "ochuzuje" a jsem zranitelnější - náchylnější k "poklesu". občas pak uvnitř můžu cítit i emoce, které už skoro nepoznávám. tohle se mi nepopisuje dobře. každopádně když už jsem v opilém stavu, tak se necitím "svá". není mi libí tenhle stav útlumu...
opíjení se je opravdu dobré jen proto, aby člověk utekl.....sám před sebou. světem...
nějak se mi asociuje sen, který jsem měla před rokem. Kdy jsem existovala v realitě, kde byla škála toho co vnímat a cítit tak úzká a tak šedá....
v útery měl koncert bonobo. praha. kamarád mě před tím protáhl na degustační vinný festival. Byla to zábava. dostat se do téhle sorty lidí. Hádám, že jsme tam byli nejmladší. Zaškatulkováni jsme byli do sekce "možná to pozná bílý a červený" a do podsekce "nemám tušení jak se sem dostali", hned vedle podškatulky "paničky si šly vyrazit z kopýtka".
Svět vinařů by se dal přirovnat ke světě mykologů. Líbí se mi jak vinaři a mykologové přijímají vjemy všemi smysly a jak barvitě dokážou popisovat chutě, vůně, tvary ... a líbilo se mi, že už jsem po těch dvou hodinách byla schopna sama rozpoznávat jednotlivé malby. to mě těšilo.... side effect byla opilost... z té jsem se dostávala ještě dva dny. živí ego. umrtvuje. ... hádám, že to bylo na dlouho naposled, co jsem pila alkohol. ... na vinný festival už jedině s plyvátkem.

Os Tincoãs - Deixa A Gira Girar (j g b edit)

přemýšlela jsem nad svými "halucinacemi" z vánoc.
přemýšlela jsem nad tím zavřít dveře, a nechat se zmizet. vracet se dopředu
přemýšlela jsem nad tím nepřemýšlet

jdu se zanášet přípravou na zkoušku z kvartéru

sběrač

5. května 2018 v 11:44 2018bART
sesbírat svoje zbytky. pohledat kousky rozptýlené v okolí. začít je lepit.
moje tělo už fyzicky nezvládá. už druhým dnem se mi chce jen zvracet. a nenakope mě ani dvojnásobná dávka MM s macou. ta by mě za normálních okolností nakopala na dva dny. ale dnes v noci jsem po ní usla jak miminko. potřebuji začít dýchat, zhluboka, a normálně spát. dnes v noci jsem se procházela po hraně, za kterou se už asi nedá dál jít, pokud si chci zachovat fyzické zdraví.
Takže adieu. Zkusím tu diskuzi alespoň odfláknout (ikdyž nejsem si jista, jestli je to ještě v mých možnostech) a pošlu mail vedoucímu. Nějak už to dopadne... hlavně se znovu naučit dýchat. Už moc dlouho jsem přehlížela svoje tělo.


Fuck et al. (2018)

1. května 2018 v 11:09 2018bART
bejby má už skoro 80 stran. dovršil 100 citací. a jeho máma za poslední týden zhubla dvě kila a zablokovala si lopatku.
Vypadám jak Dobby. dokonce mám i ten kůl hábit jako on. jen víc špinavý.
kvavé škrábance a červené oči.
to že jsem zapomněla, jak vypadá slunce, je jedna věc.
to že jsem téměř zapomněla, jak vypadá postel, druhá.

právě jsem přišla z ráje v podobě osmnáctihodinového spánku.
odpadla jsem po té, co jsem 24 hodin psala bejby.
Do Poděkování musím uvést velké díky firmě MADMONQ a kouzlům přírody v podobě Maca, a dalším zázrakům

Bonobo - Bambro Koyo Ganda

... ještě pořád jsem nedarovala druhý lístek. :)) - 22/5 praha